8 C 293/2021-47 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 86 600 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci řízení byli původně partneři, přičemž se měli skládat na nájemné a související platby. Žalovaný však svůj díl nájemného nehradil, stejně pak nesplácel zápůjčky, poskytnuté mu žalobkyní k osobní spotřebě. Na tomto základě účastníci řízení uzavřeli dohodu o uznání dluhu, kterou žalovaný svůj dluh ve výši 107 900 Kč co do důvodu i výše vůči žalobkyni uznal. Zavázal se jej splácet v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč, splatných vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. První splátka byla splatná dne 20. 11. 2018. Žalovaný zaplatil toliko 3 400 Kč, přičemž ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného 104 500 Kč, avšak splatná je část ve výši 86 600 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud zjišťoval skutkový stav z předložených listinných důkazů, na základě kterých byl učiněn následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] dohodu o uznání dluhu, kterou žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni v částce 107 900 Kč co do důvodu i výše. Tento dluh přitom vznikl z důvodu neplacení měsíčního nájemného a opakovaným zapůjčováním peněžních částek od žalobkyně. Žalovaný se zavázal dluh splatit v měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci, přičemž první splátka byla splatná 20. 11. 2018. Jednotlivé splátky měl žalovaný zasílat žalobkyni na její bankovní účet č. [bankovní účet] (dohoda o uznání dluhu ze dne [datum]). Jelikož žalovaný splátky uznaného dluhu žalobkyni řádně a včas neplnil, byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2021, včetně podacího lístku. 5. Po právní stránce soud posoudil skutkový stav následovně: Podle § 2053 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen o. z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud uzavřel, že účastníci řízení uzavřeli platně dohodu o uznání dluhu, kterou žalovaný v písemné formě uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 107 900 Kč co do důvodu i výše. Zároveň se zavázal jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20. 11. 2018. Žalobkyni zaplatil přitom pouze 3 400 Kč. Žalovaný zůstal ve věci nečinný, tedy netvrdil a neprokázal, že by dlužnou částku, byť alespoň z jakékoliv další části, uhradil. Žalobkyně s ohledem na stanovené splátky nežalovala celou výši dlužné částky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Jelikož žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a ocitnul se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy z jednotlivých dlužných splátek. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 044,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 330 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 86 600 Kč, skládající se z částky 4 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 640 Kč ve výši 3 074,40 Kč. 9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.