8 C 369/2020-70 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala určení neplatnosti ukončení pracovního. Podle doplnění žaloby byla žalovaná zaměstnána u žalobkyně od [datum] dle pracovní smlouvy z uvedeného dne. Dne [datum] byl žalobkyni doručen dopis žalované s předmětem„ Ukončení pracovního poměru dle § 56 odst. 1 bod b Zákoníku práce“. Důvodem pro toto okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem mělo být údajné nevyplacení mzdy za měsíc březen 2020 i přes opakovanou výzvu. Dne [datum] byl žalobkyni, resp. jejímu právnímu zástupci, doručen dopis právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] s předmětem„ okamžité zrušení pracovního poměru“. Důvodem pro toto okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem mělo být údajné nevyplacení mzdy za měsíc březen 2020 i přes opakovanou výzvu. Žalobkyně však mzdu žalované vyplatila, a to v hotovosti na místě výkonu práce, stejně jako v případě dalších zaměstnanců, což byla běžná praxe. Vyplácení zaměstnanců probíhalo v hotovosti, předání peněz byl přítomen vždy vedoucí směny, když na základě výkazů práce resp. výčetky vedoucího směny byla též mzda vyplácena a to ve dnech 1.3., 5.3., [číslo], [číslo] a [datum] v celkové částce 14.116 Kč. Výplaty proběhly v čase a sumách takto: [datum] obdržela žalovaná 4.500 Kč v hotovosti od jednatele žalobkyně. Důvod k ukončení pracovního poměru ze strany žalované není proto dán a rozvázání pracovního poměru žalovanou nemůže být platné. 2. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout. Uvedla, že za měsíc březen 2020 náleželo k výplatě na její čisté mzdě (dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy,..) 14.327 Kč. Od žalobce obdržela zálohou toliko 9.200 Kč, pročež postupem dle s ust. § 56 odst.1 ZP, žalovaná svým jednáním ze dne [datum], okamžitě zrušila svůj pracovní poměr u žalobkyni, který zanikl dne [datum]. Žalované nebyl k podpisu o přijetí finanční hotovosti žalobkyní při vyplacení zálohy na mzdě za březen 2020 předložen žádný doklad ani vyúčtování mzdy ani žádná tvrzená výplatní páska. Žalovaná si není vědoma toho, že by mezi účastníky měla existovat jakákoliv smluvní úmluva o termínu k výplatě mzdy či její zálohy za měsíc 03/ 2020, a to ke dni 1.3., 5.3., [číslo], [číslo]. či [číslo]. Konečně pak sama žalobkyně tvrdí, že žalovaná obdržela pouze dne [datum] částku 4.500 Kč v hotovosti od jednatele žalobkyně. Naopak žalovaná tvrdí, že od žalobkyně přijala na hotovosti z titulu zálohy na mzdě částku celkem 9.200 Kč. Dle jejího vyjádření nebyla splatnost mzdy stanovena k poslednímu dni následujícího měsíce, nebyla ve smlouvě. Splatnost byla podle zákona k 15. dni následujícího měsíce. 3. U jednání žalobce doplnil skutková tvrzení. Uvedl, že se sešli koncem dubna a řešili, co bude dál. Byla to těžká situace, covid. Žalovaná vycházela ven a telefonovala. Nabízel jí doplatek mzdy. Měla vůči tomu námitky. Vzala si 1.000 Kč a nějaké drobné, ale odmítla podepsat převzetí peněz. Nějak se jí to nezdálo. V té době jsme již měli zavřeno. Peníze většinou brali zaměstnanci po směnách. Žalobce pracoval jsem x let ve stravování a měl s tím takovouto zkušenost. Žalovaná měla mít 14.116 Kč čistého. [datum] dostala 1.200 Kč a 5.000 Kč na odměny. Původně to byly odměny všem zaměstnancům, ale poté, co nastaly finanční problémy, takto žalobce přehodnotil. Někteří zaměstnanci to akceptovali. Žalovaná obdržela 5.6. 2.600 Kč, [číslo] 2.400 Kč, [číslo] 900 Kč a [číslo] 2.016 Kč. Dále namítal, že pokud by hypoteticky mzda nebyla splacena, pak termín splatnosti by měl být [číslo] a žalovaná má 15ti denní lhůtu na to, aby okamžitě zrušila pracovní poměr, pokud tedy k takovémuto ukončení došlo ke dni [číslo], bylo tak učiněno brzo. Termín splatnosti mzdy měl být do konce následujícího měsíce. 4. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že jemu byla někdy mzda splácena se zpožděním několika dnů. O co si požádal, dostal později zaplaceno. K výplatě mzdy žalované se nebyl schopen blíže vyjádřit, připustil však, že mezi žalobcem a žalovanou nějaké problémy s výplatou mzdy byly. U ostatních zaměstnanců to nevěděl, u žalované proto, že se dlouhodobě znali. 5. Z listinných důkazů soud zjistil následující: Dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena pracovní smlouva s datem nástupu do zaměstnání [datum] na pracovní pozici servírka. Mzda byla sjednána jako fixní ve výši 12 200 Kč. Dle vyúčtování za 3. měsíc 2020 měla žalovaná obdržet mzdu ve výši 17 480 Kč, respektive 14 116 Kč po odečtení srážek. Z přípisu určenému žalobci vyplývá, že žalobkyně písemně ukončila pracovní poměr ke dni [datum] z důvodu řádně nevyplacené mzdy za měsíc březen 2020. dle ust. § 56 odst. 1 bod b) zákoníku práce. Podle zprávy oblastního inspektorátu práce v [obec] dle výsledků kontroly u žalobce, tento mj. za měsíc březen 2020 nepředložil doklady o vyplacení mzdy v rozporu se zákoníkem práce, chybí podpis o převzetí mzdy. Rovněž nepředložil doklad o vyplacení náhrady mzdy za překážky v práci za měsíc březen 2020. Žalobce uvedl, že pravidelný termín výplaty mzdy je„ 20. den v měsíci.“ 6. Termín doručení ukončení pracovního poměru uvedený v žalobním petitu, datum [datum], žalovaná strana nerozporovala a soud tedy z této skutečnosti vycházel na základě tvrzení žalobce. 7. V provedených důkazech soud neshledal zásadní rozpory. Nelze přehlédnout značené rozpory mezí tvrzením strany žalující a zprávou inspektorátu práce. Liší se jak v uvedení termínu splatnosti, tak v uváděných částkách náhrady mzdy za měsíc březen. Sám žalobce u jednání připustil, že část mzdy byla vyplacena jako odměna a teprve později dospěl k názoru, že by mělo jít o mzdu. Částky, uváděné žalobcem jako vyplacené, neodpovídají žalobcem předloženému dokladu o výši mzdy za měsíc březen. Přes opakovanou výzvu a poučení soudu žalobce tyto rozpory neodstranil. Nedoložil, že by žalované byla vyplacena mzdy ve výši odpovídající částce na výplatní pásce, ani že by žalovaná měla nárok pouze na žalobce uhrazenou mzdu (7916 Kč). Naopak ze zprávy inspektorátu práce jednoznačně vyplývá, že za měsíc březen 2020, ale i další měsíce, nebylo doloženo řádné vyplacení mzdy žalované. I svědek [celé jméno svědka] navržený žalobcem potvrdil problémy s výplatou mzdy žalované. 8. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce nezaplatil žalobkyni na základě pracovního poměru mzdu za měsíc březen v plné výši řádně a včas. Proto žalobkyně ukončila pracovní poměr listinou doručenou žalobci [datum]. Termín splatnosti mzdy nebyl stanoven, i když ve vyjádření pro inspektorát práce žalobce uvedl„ 20. den v měsíci“, v pracovní smlouvě není uveden a tuto skutečnost potvrdil žalobce i u jednání. Stejně tak se k termínu splatnosti vyjádřila žalovaná. <i>9. Podle § 56 z.č.262/2006. zákoníku práce, (1) Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže dle písm. b) zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).</i> <i>10. Podle § 141 zákoníku práce (1) mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Dle (3) pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v odstavci 1.</i> 11. Po právní stránce soud věc vyhodnotil následovně. Mzda a plat jsou podle § 141 odst. 1 splatné nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Od této úpravy se strany pracovněprávního vztahu nemohou odchýlit, tj. nemohou sjednat delší lhůtu splatnosti. Kratší období splatnosti (například denní, týdenní nebo jinak vymezené) je možné sjednat, stanovit nebo určit pouze při odměňování mzdou (nikoli platem). Splatnost platu je ovlivněna tím, že plat, respektive jeho pravidelně poskytované složky, stanoví zákoník práce formou paušálních měsíčních částek, proto i splatnost platu nastává až po uplynutí kalendářního měsíce, v němž zaměstnanec práci konal. Jestliže zaměstnavatel neuspokojí právo zaměstnance na mzdu, plat nebo jakoukoli (byť nepatrnou) jejich část do 15 dnů po marném uplynutí obecného termínu splatnosti stanoveného v § 141 odst. 1, může zaměstnanec podle § 56 odst. 1 písm. b) okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud se nejedná o sporné částky. V takovém případě mu přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného měsíčního výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby (§ 56 odst. 2). Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl (§ 59). Počítání času se v tomto případě řídí § 605 a násl. ObčZ. V daném případě žalobce zaměstnavatel nevyplatil žalované zaměstnanci mzdu za měsíc březen, žalovaná mohla okamžitě zrušit pracovní poměr ve lhůtě od 16. května