15 C 102/2021-318 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 24. 5. 2021 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplati žalobci částku 4 229 485,92 Kč. Žalobce uvedl, že je, resp. byl provozovatelem zařízení určeného pro ubytovací služby hotelového typu provozovaného na adrese [adresa žalobkyně]. Podnikatelskou činností žalobce je provozování ubytovacích služeb, které bylo Usnesením vlády ČR [číslo] to s účinností od 16. 3. 2020 zakázáno, resp. téměř výhradně zakázáno s přihlédnutím ke znění usnesením vlády ČR [číslo]. Dne 23. 3. 2020 vydala vláda ČR usnesení [číslo] kterým zrušila usnesení [číslo] [číslo]. Zároveň bylo Ministerstvem zdravotnictví vydáno mimořádné opatření [číslo jednací], které fakticky převzalo omezení obsažená ve vládních usneseních a prodloužilo je do 1. 4. 2020, potažmo následně do 11. 4. 2020. Tato opatření Ministerstva zdravotnictví ČR bla následně zrušena a vláda přijala usnesení [číslo] které nadále téměř výhradně zakazovalo možnost poskytování ubytovacích služeb v ČR. od 25. 5. 2020 bylo možno obnovit činnost a znovu nabízet ubytovací služby v rozsahu obdobném jako před 16. 3. 2020. Žalobce byl nucen v důsledku jednání vlády ČR a Ministerstva zdravotnictví ČR přerušit provoz ubytovacího zařízení na dobu od 16. 3. 2020 do 25. 5. 2020. Provoz ubytovacího zařízení nebylo možné z ekonomických důvodů po odpadnutí omezení, tedy po 25. 5. 2020 obnovit. Žalobci v příčinné souvislosti s opatřením státu zavedeným podle zákona č. 240/2000 Sb. vznikla jak skutečná škoda, tak ušlý zisk, když po tuto dobu nemohl podnikat a provozovat ubytovací zařízení. Žalobci vznikla škoda spočívající v tom, že vydal následující částky jakožto tzv. udržovací náklady svého podnikání: za měsíc březen náklady na elektrickou energii, vodné a stočné, služby spojené s provozem nemovitosti, ve které je umístěno ubytovací zařízení – 12 050,50 Kč, náklady na služby dodavatelů veškerých služeb, zejména pak dodavateli účetnictví, vedení rezervační agendy, telekomunikačních a informačních služeb 68 171,82 Kč a nájem 254 100 Kč; za měsíc duben náklady na elektrickou energii, vodné a stočné, služby spojené s provozem nemovitosti, ve které je umístěno ubytovací zařízení – 25 822,50 Kč, náklady za služby dodavatelů veškerých služeb, zejména pak dodavateli služeb účetnictví, vedení rezervační agendy, telekomunikačních a informačních služeb 47 755 Kč a nájem 394 873,82 Kč; za měsíc květen náklady na elektrickou energii, vodné a stočné, služby spojené s provozem nemovitosti, ve které je umístěno ubytovací zařízení – 21 518,75 Kč, náklady za služby dodavatelů veškerých služeb, zejména pak dodavateli služeb účetnictví, vedení rezervační agendy, telekomunikačních a informačních služeb 40 729 Kč a nájem 394 873,82 Kč. K měsíci červnu došlo k ukončení všech pracovněprávních vztahů se zaměstnanci v souvislosti s přerušením provozu ubytovacího zařízení na dobu od 16. 3. 2020 do 25. 5. 2020. Zaměstnancům bylo celkově vyplaceno odstupné ve výši 550 706 Kč. Dále žalobci ušel zisk z důvodu nutného zrušení všech pobytů v relevantním období, a to: za měsíc březen byly zrušeny rezervace pobytů v celkové ceně 21 435,21 EUR a 61 793 Kč, průměrný kurs ČNB EUR – CZK v měsíci březnu 2020 činil 26, 575 Kč, celkově tak byly zrušeny pobyty v hodnotě 631 433,71 Kč; za měsíc duben byly zrušeny rezervace pobytů v celkové ceně 52 881,62 EUR a 85 341 Kč, průměrný kurs ČNB EUR – CZK v měsíci dubnu 2020 činil 26, 263 Kč, celkově tak byly zrušeny pobyty v hodnotě 1 527 052,61 Kč; za měsíc květen byly zrušeny rezervace pobytů v celkové ceně 9 476,25 EUR, průměrný kurs ČNB EUR – CZK v měsíci květnu 2020 činil 27, 268 Kč, celkově tak byly zrušeny pobyty v hodnotě 258 398,39 Kč žalobce svůj nárok uplatnil výzvami ze dne 16. 9. 2020 z procesní opatrnosti u úřadu vlády ČR, jakožto orgánu, který vydával rozhodnutí dle zákona č. 240/2000 Sb., u Ministerstva zdravotnictví i u Ministerstva vnitra, které řídí a koordinuje činnosti dle krizového zákona. Úřad vlády a Ministerstvo zdravotnictví žalobci sdělily, že orgánem jednajícím za stát ve věci uplatnění nároku na náhradu škody je žalovaný, a proto mu výzvu postoupily. Žalovaný sdělením ze dne 14. 1. 2021 shledal nárok žalobce za nedůvodný. Žalobce uvedl, že v souvislosti s krizovými opatřeními mu vznikla skutečná škoda ve výši 1 812 601,21 Kč a dále mu vznikla škoda ve výši 2 416 884,71 Kč ve formě ušlého zisku. Za tuto škodu v souhrnné výši 4 229 485,92 Kč odpovídá dle § 36 krizového zákona žalovaný jakožto zástupce státu, když předpoklady pro vznik odpovědnosti jsou dány. Žalobce dále uvedl, že chtěl využít kompenzačních programů, které Česká republika prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu či Ministerstva pro místní rozvoj (Covid – ubytování) poskytovala, ale toto nebylo možné s pohledem na nastavení podmínek kompenzačních programů. Žalobce nesplňoval podmínky pro přiznání státní podpory. Pokud by žalobce podmínky splňoval, nemusel by podávat žalobu. Jedná se o případ, když žalobce tzv. propadl sítem pomoci a byl nucen z ekonomických důvodů svoji činnost přerušit. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. srpna 2021, č.j. 15 C 102/2021-75 byl žalobce vyzván, aby doplnil žalobu tak, že rozvede uplatňované nároky včetně jejich výše, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jejich jednoznačnou individualizaci, tedy vymezí předmět řízení po skutkové stránce k jednotlivým nárokům, tedy je třeba přesně vyčíslit výši škody, která měla žalobci vzniknout v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními vydanými vládou a jaká škoda měla žalobci vzniknout v důsledku mimořádných opatření vydaných Ministerstvem zdravotnictví ČR, a to včetně uvedení rozhodného období a označení právních aktů státu tak, aby soud mohl posoudit svoji místní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci k jednotlivým nárokům. 3. Žalobce podáním ze dne 13. 9. 2021 žalobu doplnil tak, že uplatňuje nárok na náhradu škody a ušlého zisku za období od 16. 3. 2020 do 25. 5. 2020 v celkové výši 4 229 485,92 Kč, když nárok žalobce uplatňuje na základě ustanovení § 36 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ krizový zákon“). Zároveň vzal žalobu částečně zpět, a to co do částky 131 958,61 Kč. 4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. května 2022, č.j. 15 C 102/2021-87 bylo řízení co do částky 131 958,61 Kč zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 6. 2022. 5. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok žalobce neuznává, a to z těchto důvodů. Žalovaný poukázal na ustanovení § 36 odst. 5 krizového zákona a uvedl, že přinejmenším co do výš 1 666 324,59 Kč již nárok žalobce zanikl. Dále žalovaný uvedl, že ustanovení § 36 krizového zákona svým účelem navazuje na princip tzv. zvláštní oběti, jehož podstatou je poskytnutí náhrady jednotlivci za nucené individuální obětování jeho konkrétního právního statku ve prospěch celku (společnosti). Účelem § 36 krizového zákona nemůže být založení odpovědnosti státu za ztráty vzniklé v důsledku těch krizových opatření, které mají povahu obecného právního předpisu. [příjmení] opatření mají povahu právních předpisů a nároky žalobce jsou již jen z tohoto důvodu v celém rozsahu vyloučeny. Dle § 36 krizového zákona lze požadovat náhradu pouze věcné škody a tento pojem nezahrnuje žádný z tvrzených nároků vznesený žalobcem v tomto řízení, když se nejedná o ztrátu, zničení nebo odcizení věci. Žalobcem tvrzená škoda není v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními. Žalobce si způsobil tvrzenou škodu přinejmenším zčásti sám, když krizová opatření připouštěla prodej například tzv. výdejním okénkem umožňujícím podnikatelům pokračovat v jejich činnosti. Žalobce neuvádí, že by takovou možnost využil. Žalovaný uvedl, že stát neodpovídá v režimu § 36 krizového zákona za krizová opatření s povahou právních předpisů, když krizová opatření uváděná žalobcem jsou obsahově právními předpisy, dále žalovaný uvedl, že žalobcem uplatněný nárok na náhradu tvrzené škody nekoresponduje s vymezením věcné škody dle § 36 krizového zákona v jejím úzkém pojetí, mezi žalobcem uplatněnou škodou a krizovými opatřeními není příčinná souvislost a žalobce si způsobil tvrzenou škodu alespoň částečně sám, čímž byl naplněn liberační důvod dle § 36 krizového zákona, když krizová opatření žalobci nezakazovala jiné možnosti podnikání, pokud budou s nimi v souladu, žalobce tudíž mohl využít například možnosti okénkového prodeje. 6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce vyplývá, že předmětem jeho podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, hostinská činnost a prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin. Z Výpisu z veřejné části Živnostenského rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání žalobce je hostinská činnost, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona – obory činnosti zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, ubytova