16 C 57/2023-51 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud podle zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů, uložil žalované povinnost upustit od diskriminace žalobkyně a poskytnout žalobkyni požadovaná stanoviska. Žalovaná porušila právo žalobkyně na rovné zacházení a zákaz diskriminace při poskytování služeb podle § 1 odst. 1 písm. j) antidiskriminačního zákona tím, že žalobkyni odmítla poskytnout službu „poskytování výkladových stanovisek“, kterou veřejně nabízí na svých internetových stránkách, a kterou jiným žadatelům poskytla. Žalobkyně je diskriminačně omezována na svém právu vykonávat činnost odborové organizace nezávislé na státu. Důvod diskriminace žalobkyně spatřuje ve svém světovém názoru ve smyslu § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona.Žalovaná žalobou uplatnění nárok neuznala. Antidiskriminační zákon svěřuje právo na rovné zacházení a ochranu před diskriminací pouze fyzickým osobám, žalobkyně proto není aktivně legitimována k podání žaloby. Žalobkyně neuvedla, v čem měla její diskriminace na základě světového názoru spočívat. Žalovaná nemá zákonnou povinnost poskytovat veřejnosti stanoviska, tudíž nemá ani zákonnou povinnost již přijatá stanoviska zveřejňovat. Nejedná se tedy o službu veřejnosti, ani o „službu nabízenou veřejnosti“ ve smyslu antidiskriminačního zákona. Ze strany žalované nedošlo k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení ani k diskriminaci žalobkyně nebo jejich členů.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:Žádostí ze dne , datum, se žalobkyně na žalované domáhala zaslání výkladových stanovisek.Sdělením č.j. , Anonymizováno, , ze dne , datum, , byla žalobkyně žalovanou informována o tom, že její žádosti ze dne , datum, o zaslání výkladových stanovisek nevyhověla.Usnesením , Anonymizováno, , ze dne , datum, , bylo , Anonymizováno, o žádosti žalobkyně o uplatnění opatření proti nečinnosti ve věci „rozkladu proti rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, “ tak, že žádosti nebylo vyhověno.Žádostí ze dne , datum, žalobkyně žádala žalovanou o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb.Rozhodnutím , Anonymizováno, , ze dne , Anonymizováno, , byla žádost žalobkyně ze dne , datum, , o poskytnutí informace, odmítnuta.Po právní stránce soud posoudil věc následovně:Podle § 1 odst. 3 antidiskriminačního zákona má fyzická osoba právo v právních vztazích, na které se vztahuje tento zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků, na rovné zacházení a na to, aby nebyla diskriminována.Podle § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona platí, že dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.V projednávaném případě se žalobkyně domáhá ochrany před diskriminací ve smyslu § 10 antidiskriminačního zákona. Žalobkyně zaslala žalované dne , datum, a , datum, žádosti o výkladová stanoviska a o informace, následně také žádosti o opatření proti nečinnosti. Žalovaná žalobkyni požadovaná stanoviska ani informace neposkytla, v čemž žalobkyně spatřuje diskriminaci (z důvodu světového názoru), neboť jiným žadatelům byly informace poskytnuty. Nutno zdůraznit, že všechny uvedené žádosti podávala žalobkyně jako právnická osoba. Antidiskriminační zákon však svěřuje právo na rovné zacházení a ochranu před diskriminací pouze fyzickým osobám, jak vyplývá z jeho § 1 odst. 3 tohoto zákona. Zákon se tedy nevztahuje na právnické osoby. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby, proto žalobu v plném rozsahu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, za jeden úkon podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě ze dne , datum, ).