16 C 79/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit dlužné nájemné ve výši 10 128 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě nájemní smlouvy ze dne 29. 8. 2019 byla žalovaná nájemkyní místnosti [číslo] o výměře 18 m², v 5. patře budovy [adresa], jiné stavby v části obce Holešovice, stojící na pozemcích parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], obec Praha (dále jen„ nebytový prostor“). Žalovaná nezaplatila nájemné za měsíce září a říjen 2019. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu, na kterou nereagovala. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 29. 8. 2019 soud zjistil, že žalobce pronajali žalované nebytový prostor na dobu neurčitou od 1. 9. 2019 s tím, že nájem včetně energií a služeb (bez DPH) ve výši 4 860 Kč je splatný vždy k 10. dni v měsíci na základě faktury vystavené pronajímatelem. Z faktury [číslo] vystavené dne 5. 9. 2019 splatné 19. 9. 2019 vyplývá, že za nájem nebytového prostoru měla žalovaná zaplatit 5 064 Kč. Z faktury [číslo] vystavené dne 1. 10. 2019 splatné 15. 10. 2019 vyplývá, že za nájem nebytového prostoru měla žalovaná zaplatit 5 064 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2023 je zřejmé, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu a upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 2201 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši. 6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Nájemní smlouva byla platně uzavřena podle obecných ustanovení o nájmu podle § 2201 a násl. o. z. Žalovaná byla za dobu nájmu povinna platit nájemné a sjednané zálohy. Žalovaná však neuhradila nájemné za měsíce září a říjen 2019, proto soud žalobě vyhověl. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a žalobci tak náleží i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 679,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 128 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 520 Kč ve výši 1 159,20 Kč.