17 C 67/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem. Jako nezákonné rozhodnutí specifikoval sdělení Policejního prezidia České republiky - Policejního prezidenta [číslo jednací] ze dne 22.10.2019, jímž bylo žalobci sděleno, že na základě žádosti žalobce, že důvody, na jejichž základě byl žalobce označen za nežádoucí osobu a byl zařazen do evidence nežádoucích osob (dále též jen„ ENO“), i důvody, na jejichž základě byly osobní údaje žalobce v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1987/2006 vloženy do Schengenského informačního systému druhé generace SIS II (dále též jen„ SIS II“) nadále trvají (dále též jen„ nezákonné rozhodnutí“). K výzvě soudu žalobce specifikoval nesprávný úřední postup, za který požaduje rovněž odškodnění, tak, že tímto je nepřiměřená délka řízení primárně v kontextu celého trvání evidence žalobce v ENO, kdy žalobce byl do evidence, dle údajů sdělených žalovanou, zařazen dne [datum] a až sdělením orgánu státní správy ze dne 2.11.2021 bylo žalobci sděleno, že v evidenci nežádoucích osob (již) evidován není, tedy evidence žalobce v ENO trvala 3 roky (téměř) 4 měsíce. Zároveň však žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v nepřiměřené délce řízení též v samotném řízení vedeném na základě žádosti žalobce ze dne 5.9.2019, na jejímž základě bylo dne 22.10.2019 vydáno nezákonné rozhodnutí, které bylo rozsudkem soudu ze dne 30.9.2021 zrušeno a žádost žalobce následně vyřízena sdělením orgánu státní správy ze dne 2.11.2021. Fakticky tedy trvalo řízení o žádosti žalobce déle než dva roky, což je vzhledem k okolnostem a povaze žádosti žalobce a jejímu předmětu, nutno považovat za délku nepřiměřenou. 2. Žalobce vylíčil podstatné skutkové okolnosti věci následovně. Dne 24.7.2018 byl žalobci odepřen vstup na území ČR, a to na hraničním přechodu Mezinárodního letiště Václava Havla Praha, když se žalobce vracel se svojí manželkou z Gruzie. Postup ze strany policie byl zcela nečekaný, neboť této události nepředcházelo nic, z čeho by žalobce mohl dovozovat, že by proti němu mělo být přijato takové či obdobné opatření. Nepříjemnost situace byla stupňována tím, že jí byla přítomna manželka žalobce, která již v té době měla společně s žalobcem 6 měsíční dceru. Žalobce byl umístěn do azylového zařízení Ministerstva vnitra ČR na Letišti Václava Havla, kdy žádal o azyl z humanitárních důvodů. Následně vzal žalobce svou žádost o mezinárodní ochranu zpět a odcestoval zpět do Gruzie. V souvislosti s evidencí žalobce v ENO neměl žalobce možnost vstupu na území ČR a byl mu výrazně komplikován pohyb, resp. vstup na území zemí zařazených do Schengenského systému. Ze sdělení policejního prezidenta ze dne 10.12.2018, [číslo jednací] žalobce zjistil, že byl podle § 154 odst. 2 ZPC označen za nežádoucí osobu a podle § 154 odst. 6 ZPC zaevidován do evidence nežádoucích osob ode dne [datum] do [datum]. Dne 31.10.2018 podal žalobce žádost ve věci ENO. Na tuto žádost žalobce obdržel reakci příslušného orgánu státní správy, ve které byl informován o údajích, které jsou o něm evidovány, o údajné správnosti zařazení žalobce do ENO a rovněž o tom, že s odkazem na § 83 odst. 4 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, nelze k dané věci poskytnout bližší informace. Dne 16.7.2019 bylo právnímu zástupci žalobce doručeno sdělení Ředitelství služby cizinecké policie, odboru podpory výkonu služby, oddělení pobytového režimu cizinců, ze dne 15.7.2019, [číslo jednací] o přezkoumání důvodů, které vedly k zařazení žalobce do ENO. V předmětném sdělení Ředitelství služby cizinecké policie toliko cituje příslušná zákonná ustanovení a pouze zmiňuje, že na základě opětovného dotazu u zadavatele požadavku na zanesení žalobce do ENO bylo zjištěno, že důvody, které vedly k zařazení žalobce do této evidence, i nadále trvají. Dále je ve sdělení uvedeno, že byly přezkoumány důvody, které vedly k zařazení žalobce do ENO s tím, že nebyly shledány důvody pro jeho vyřazení. Dne 5.9.2019 podal žalobce k orgánu státní správy žádost o sdělení informace o zpracování osobních údajů a o likvidaci nesprávných osobních údajů vedených v ENO a SIS II. Žádostí se žalobce domáhal (i) sdělení přesného rozsahu osobních údajů, které jsou o něm zpracovávány, (ii) označení rozhodnutí, důkazů nebo jiných podkladů, které posloužily pro zařazení žalobce do ENO a rozhodnutí, důkazů nebo jiných podkladů, které jsou důvodem pro ponechání žalobce v ENO ke dni podání žádosti, (iii) likvidace osobních údajů žalobce z ENO v SIS II, tj. vyřazení žalobce z ENO a umožnění vstupu žalobce na území ČR. Na základě této žádosti vydal orgán státní správy předmětné nezákonné rozhodnutí, v rámci kterého žalobci sdělil, že důvody, na jejichž základě byl žalobce označen za nežádoucí osobu a byl zařazen do ENO, i důvody, na jejichž základě byly osobní údaje žalobce vloženy do SIS II, i nadále trvají a jeho žádosti o výmaz osobních údajů proto nelze vyhovět. Proti rozhodnutí podal žalobce žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 22.11.2019, o které bylo Městským soudem v Praze rozhodnuto usnesením ze dne 4.12.2019, č.j. [číslo jednací], kterým byla žaloba odmítnuta. Žalobce proti rozhodnutí soudu podal kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl rozsudkem ze dne 6.5.2020, č.j. [číslo jednací], napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud konstatoval, že sdělení policejního prezidenta ze dne 22.10.2019, [číslo jednací] měl Městský soud v Praze považovat za rozhodnutí. V návaznosti na to vydal Městský soud v Praze rozsudek ze dne 30.9.2021, č.j. [číslo jednací], kterým sdělení Policejního prezidia ČR ze dne 22.10.2019, [číslo jednací] zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Městský soud v Praze v tomto rozhodnutí dovodil, že podklady rozhodnutí shromážděné ve správním spise ústí v jiný skutkový závěr, než na kterém je založeno napadené rozhodnutí, skutková podstata, z níž vycházela žalovaná, nemá nyní oporu v důkazech, které jsou součástí spisu. Věc tedy vyžaduje zásadní doplnění, a proto bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Následně obdržel žalobce sdělení orgánu státní správy ze dne 2.11.2021, [číslo jednací], kterým bylo žalobci mj. sděleno, že v SIS II je veden záznam o odcizeném, neoprávněně užívaném, pohřešovaném nebo neplatném dokladu totožnosti (cestovní pas). V SIS II není vložený záznam pořízený pro účely odepření vstupu nebo zákazu pobytu vztahující se k osobě žalobce, ENO /národní databáze) nezpracovává žádné osobní údaje vztahující se k osobě žalobce. Žalobci byl tak po více než třech letech umožněn vstup na území ČR. 3. Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené zamezením vstupu žalobci na území ČR ve výši 5 000 000 Kč (zařazením žalobce do ENO a postupem policejního orgánu ze dne 24.7.2018 na Mezinárodním letišti Václava Havla Praha, kdy byl žalobci znemožněn vstup na území ČR, přičemž tento stav byl udržován až do druhé poloviny roku 2021), dále nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou dobou trvání řízení ve výši 150 000 Kč (stav, kdy žalobci nebyl umožněn vstup una území ČR, byl udržován po dobu více jak 3 let) a majetkové škody vzniklé v souvislosti s nezákonným rozhodnutím a řízením před orgány státní správy spočívající v nákladech na právní zastoupení (žalobce vynaložil za dobu více jak 3,5 let na právní zastoupení částku 200 000 Kč, přičemž toliko částka 11 400 Kč mu byla uhrazena jako náhrada nákladů právního zastoupení před správními soudy, dále žalobci vznikla škoda ve výši 664 520 Kč, která představuje součet měsíčního nájemného ve výši 800 USD, v přepočtu dle současného kurzu ČNB 17 960 Kč, za byt v Tbilisi, který si žalobce musel pronajímat v průběhu svého nuceného pobytu v Gruzii, vynásobeného počtem 37 měsíců, po kterých nemohl přicestovat do ČR). Svůj nárok žalobce uplatnil u žalované žádostí ze dne 27.3.2022. Žalovaná nárok žalobce ve lhůtě dle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. neuspokojila, přičemž se k němu ani nevyjádřila, když přípisem ze dne 21.9.2022 žalobci sdělila, že nárok žalobce nestihne projednat v uvedené lhůtě. Žalobce dále uváděl skutečnosti týkající se jeho osoby, které však s ohledem na právní posouzení věci, jak bude uvedeno níže, soud nepovažuje za významné, a proto je ani nerekapituluje. 4. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává. Nárok žalobce byl předběžně projednán s tím výsledkem, že nárok byl posouzený jako nedůvodný a nároku tak nebylo vyhověno, o čemž byl žalobce informován prostřednictvím svého právního zástupce přípisem žalované ze dne 9.1.2023, [číslo jednací]. Na závěry uvedené v tomto přípisu potom žalovaná plně odkázala. Ohledně skutkového stavu žalovaná uvedla následující. Žalobce je občanem Gruzie, v ČR pobýval od roku 2010 do 24.7.2018, kdy mu byl při příletu do ČR na Letišti Václava Havla Praha odepřen vstup na území ČR