39 T 122/2025-207 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Po provedeném dokazování v hlavním líčení soud zjistil shora ve výroku uvedený skutkový stav, tj. – zcela ve stručnosti – že obžalovaný z místa svého bydliště v , adresa, , jednak v rámci výběrového řízení na pozici rady na oddělení monitoringu trhu u Energetického regulačního úřadu ČR v , adresa, , nabídl dne , datum, v 8:13 hodin prostřednictvím emailu vedoucímu oddělení , tituly před jménem, , právnická osoba, odměnu ve výši , částka, za získání pracovní pozice a jednak v rámci výběrového řízení na pozici právník/právnička - ekonom/ekonomka v oddělení legislativa a metodika ÚSC, na odboru Financování územních rozpočtů při , právnická osoba, v , adresa, , nabídl dne , datum, kolem 8:00 hodin během telefonického hovoru , tituly před jménem, , jméno FO, , vedoucí oddělení legislativy a metodiky, že je ochoten zaplatit za zprostředkování pracovní pozice, a dále téhož dne v 9:45 hodin nabídl prostřednictvím emailu řediteli odboru financování územních rozpočtů , tituly před jménem, , adresa, odměnu ve výši , částka, za získání pracovní pozice, kterému pak z obdobných důvodu dne , datum, v 9:28 hodin ještě nabídl prostřednictvím emailu odměnu ve výši , částka, až , částka, .2. Soud neprováděl dokazování skutkového stavu, neboť obžalovaný učinil prohlášení viny v celém rozsahu skutku obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, . Z důvodu splnění zákonných podmínek ustanovení § 206c tr. řádu soud usnesením podle § 206c odst. 4 tr. řádu přijal prohlášení viny obžalovaného. Rovněž soud rozhodl usnesením podle § 206c odst. 6 tr. řádu o upuštění dokazování v rozsahu, v jakém obžalovaný učinil prohlášení viny. Obžalovaný byl totiž náležitě poučen o důsledcích prohlášení viny, přičemž mu byla zřejmá podstata stíhaného skutku a jeho právní kvalifikace, včetně zákonné trestní sazby. Prohlášení viny pak obžalovaný učinil dobrovolně a bez nátlaku a byl dostatečně poučen o svých právech na obhajobu. Současně mu byly zřejmé všechny důsledky prohlášení viny. Soud konstatuje, že ve výroku uvedený skutek odpovídá skutku popsanému v obžalobě, avšak tolik jej formálně rozčlenil přiléhavěji do jednotlivých bodů – útoků. Nicméně stále se jedná o jeden tentýž skutek, stran kterého obžalovaný prohlásil vinu, přičemž navíc obžalovaný při prohlášení viny byl o takovém formálním rozdělení skutku poučen a vinu přesto prohlásil. Ostatně nepřijetí prohlášení viny by z takového důvodu šlo nedůvodně k tíži obžalovaného. Pro úplnost soud uvádí, že skutek, ohledně kterého obžalovaný učinil prohlášení viny, vyplývá důvodně z nashromážděných důkazů, zejména z podaného vysvětlení svědkyní , tituly před jménem, , jméno FO, , předmětných emailů, zaslaných obžalovaným, a údajů k emailové schránce obžalovaného, včetně logů, sdělení společnosti poskytující emailovou schránku a vyhodnocení.3. Soud s ohledem na výše uvedené v řízení provedl pouze důkazy nezbytné k rozhodnutí (vzhledem k prohlášení viny obžalovaného), tj. ohledně osoby obžalovaného, jeho trestní a deliktní minulosti, přičemž vycházel převážně z výpovědi obžalovaného a z listinných důkazů, zejména z výpisu z obchodního rejstříku a živnostenského rejstříku k osobě obžalovaného, životopisu obžalovaného, výpisu z registru vozidel ve vztahu k osobě obžalovaného, lustrace z centrální evidence exekucí k osobě obžalovaného (není evidováno exekuční řízení), výpisu z centrální evidence účtů k osobě obžalovaného, sdělení bankovních institucí k zůstatkům na bankovních účtech obžalovaného, a dále z opisu rejstříku trestů (bez záznamu), opisu z evidence přestupků (bez záznamu) a výpisu z centrální evidence stíhaných osob (evidována je toliko projednávaná věc).4. Ačkoliv bylo učiněno prohlášení viny, tedy že obžalovanému byla zřejmá i právní kvalifikace stíhaného skutku, soud jen pro upřesnění uvádí, že je přiléhavá. Obžalovaný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu podplácení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (znění účinné od , datum, je v podstatě shodné a i shodně postihuje pachatele, jelikož uváděný peněžitý trest byl jako možný trest z daného ustanovení vypuštěn toliko z důvodu aktuální účinné právní úpravy peněžitého trestu v ustanovení § 67 odst. 1 tr. zákoníku), neboť nabídl úplatek jinému (vedoucím úředním osobám na příslušných institucích orgánů veřejné moci, které měly rozhodovací pravomoc i v rámci výběrových řízení) v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu (získání služebního místa, které bylo možné získat v rámci výběrových řízení, přičemž náplň práce vedla k takové přípravě podkladů, aby odpovědná osoba na takovém základě rozhodovala – ostatně pojem obstarávání věcí obecného zájmu zahrnuje činnosti spjaté s plněním společensky významných úkolů, a to i činnost osoby, která věci obecného zájmu sama přímo neobstarává a není nadána rozhodovací pravomocí, ale její činnost obstarávání věci obecného zájmu bezprostředně podmiňuje – srov. komentář u § 331 tr. zákoníku: DRAŠTÍK, A., FREMR, R., DURDÍK, T., RŮŽIČKA, M., SOTOLÁŘ, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. [, jméno FO, ]. Wolters Kluwer. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X). Dále soud pro úplnost konstatuje, že po přezkoumání věci Nejvyšším soudem byla stanovena jeho příslušnost. Z povahy věci – ze samostatné podstaty stíhaného jednání – se obžalovaný uvedeného jednání dopustil v úmyslu přímém, neboť vědomě volal a zaslal emaily. Obžalovaný tak svým jednáním porušil zájem na ochraně řádného, nestranného, nezištného a zákonného obstarávání věcí obecného zájmu, tedy na ochraně čistoty veřejného života, a to takovým způsobem, který trestní zákoník považuje nepochybně za natolik společensky škodlivý, že jej zamýšlí trestně postihovat, pročež by uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu již nepostačovalo.5. Při úvaze o druhu a výměře trestu soud vycházel z účelu trestu podle § 37 odst. 1 tr. zákoníku a při ukládání trestu přihlédl podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku k povaze a závažnosti spáchaného zločinu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného, jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy. Obžalovaný dosud vedl zcela řádný život, tj. nedopustil se trestné činnosti a ani přestupku a projednávaná věc je jeho ojedinělým excesem. Ostatně podle životopisu naopak v průběhu života řádně pracoval. Soud u obžalovaného neshledal žádnou přitěžující okolnost, ale toliko polehčující okolnosti. Významné je jeho doznání, resp. učiněné prohlášení viny, zejména když se už od počátku trestního řízení doznával a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Ve věci je pak nutné zohlednit charakter trestné činnosti, která nespočívala v úmyslu získat např. výhodný obchod či vyhnout postihu za jiný prohřešek atp. Obžalovaný měl toliko zájem získat zaměstnání a řádně pracovat, tedy pomoci společnosti. Nepochybně není v současné době zcela jednoduché získat zaměstnání v situace obžalovaného. Zároveň nelze opomenout na obžalovaného tíživý dopad zhoršeného zdravotního stavu jeho matky, jak věrohodně a konzistentně vyplývá z výpovědi obžalovaného a značí nutnost o ni náležitě pečovat.6. Vzhledem ke všem okolnostem případu, závažnosti trestné činnosti, sice zločinu, avšak s přihlédnutím k okolnostem konkrétního stíhaného jednání, v rámci kterého obžalovaný chtěl pouze získat zaměstnání a řádně pracovat (aniž by samozřejmě soud bagatelizoval závažnost stíhaného jednání), dále s ohledem na osobu obžalovaného, dosud zcela bezúhonného, který vedl řádný život a pracoval, přičemž se od počátku doznával a současně prohlásil vinu, považoval soud při přijatém prohlášení viny za přiměřený peněžitý trest ve výměře 375 denních sazeb po , částka, , tj. celkem , částka, . Úvodem soud zde uvádí, že pochybil ve stanovení výše denní sazby, která je totiž nižší než zákonem určené minimum ve výši , částka, , když nepřiléhavě zohlednil prohlášení viny jako důvod pro mimořádné snížení trestu, tedy jako obdobný postup ve smyslu § 58 tr. zákoníku u trestu odnětí svobody. Soud totiž považoval počet denních sazeb za přiléhavý s ohledem na projednávanou trestnou činnost a s ohledem na novelu trestního zákoníku účinnou od , datum, , dotýkající se přepočtu denních sazeb. Nicméně peněžitý trest měl být uložen správně a přiléhavěji ve výměře 300 denních sazeb (zohledňující prohlášení viny) po , částka, , jelikož i nyní stanovená celková výše peněžitého trestu v částce , částka, je podle závěru soudu zcela adekvátní – peněžitý trest ve vyšší částce, podobně jako např. podmíněný trest odnětí svobody atp., by znamenalo nepřiměřeně přísné potrestání obžalovaného s ohledem na charakter trestné činnosti a postoj obžalovaného, včetně jeho projevené sebereflexe. Uložený peněžitý trest v celkové výměře , částka, je proto odpovídající a odráží okolnosti projednávané věci a osobu obžalovaného. Zároveň v sobě zohledňuje majetkové poměry obžalovaného, přičemž podle výpovědi obžalovaného a zjištěných zůstatcích na jeho účtech je v jeho možnostech tako