23 C 41/2021-141 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se žalobou doručenou do podatelny zdejšího soudu dne 27.11.2020 domáhal na žalovaném zaplacení částky celkem 25.947,27 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 12.7.2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 21.511 Kč. Protože žalovaný porušil smluvní podmínky, byl úvěr prohlášen ke dni 12.7.2019 za splatný. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 21.510,86 Kč, poplatků ve výši 4.386,41 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.6.2020. Žalovaný ani po výzvě ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Návrhem na uzavření Smlouvy o kontokorentu ze dne 14.12.2018 a jeho Akceptací z téhož data a též Rámcovou smlouvou o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba] ze dne 11.4.2016 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému kontokorent do výše 20.000 Kč. Výpisy z účtu od září 2016 do března 2018 bylo prokázáno, že žalovanému vznikl dluh ve výši žalované částky. Výzvami k úhradě dlužné částky ze dne 16.5.2019, 15.7.2019 a 11.6.2019 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.6.2020 a Přílohy č. 1 k této smlouvě bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] postoupila na žalobce pohledávku za žalovaným. Dopisem ze dne 29.6.2020 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému. Následně pak zaslal právní zástupce žalobce žalovanému předžalobní výzvu ze dne 3.7.2020. V řízení tedy bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, poskytnutí úvěru i to, že žalovaný na úvěr ničeho neuhradil, resp. žalovaný neprokázal, že úvěr uhradil. Podle ust. § 2395 zák.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. zák.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 obč. zák., Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Jak již bylo shora uvedeno, v řízení bylo prokázáno, že žalovaný úvěru řádně nehradil a po zesplatnění pohledávky zůstal žalovaný dlužit částku 21.510,27 Kč. Dle citovaných ustanovení byl přitom žalovaný povinen tyto finanční částky vrátit úvěrujícímu subjektu, tedy po postoupení pohledávky, žalobci. O zákonném úroku z prodlení a kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení soud rozhodl podle ust. § 1970 obč. zák. ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalobce byl plně úspěšný. Náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 1.038 Kč, třech úkonech právní pomoci dle vyhl.č. 177/1996 Sb. po 300 Kč, třech režijních paušálech po 100 Kč a 21% DPH (252 Kč). O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.