13 C 143/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 8

Předmětem řízení je spor o zaplacený příspěvku, jehož příjemcem je právě žalobkyně, za provozování automobilu bez sjednaného povinného pojištění vozidla v rozporu se zákonem, přičemž žalovaný je provozovatelem/vlastníkem tohoto vozidla. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině je závazná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských ze dne 28. 5. 2011 uveřejněná pod [číslo] Sbírky mezinárodních smluv (dále jen„ smlouva“). Závazkový vztah mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako následek porušení povinnosti žalovaného provozovat na území České republiky motorové vozidlo s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Podle čl. 49 odst. 1 smlouvy se odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Jelikož žalovaný provozoval motorové vozidlo v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. na území České republiky, řídí se poměry účastníků v této věci českým právním řádem. Pravomoc českých soudů pak vyplývá z čl. 49 odst. 2 smlouvy, podle kterého pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně, která v rámci předepsaného procesu zjistila, že žalovaný nemá uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně je po něm z toho důvodu oprávněna požadovat zaplacení příspěvku za každý den, kdy motorové vozidlo, které žalovaný vlastní (vozidlo [registrační značka], VIN: [anonymizováno]), nebylo pojištěno. Žalobkyně proto vyměřila dle zdvihového objemu válců sazbu denního příspěvku a vynásobila ji počtem dní, po které automobil nebyl pojištěn. Žalovaná částka se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou denní sazbou, jenž je pro tento automobil stanovena ve výši 47 Kč, vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 191 dní. Ze zákona žalovanému vyplývá taktéž povinnost zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dle kterého jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1, písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3 včetně ve výši 47 Kč. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalovaný porušil svou zákonnou povinnost, a vozidlo zanechal nepojištěné od 25. 2. 2020 do 2. 9. 2020, tj. po dobu 191 dní. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil, jehož vlastníkem/provozovatelem je žalovaný, v předmětném období bylo evidováno jako provozované. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny advokátky ve výši 1 089 Kč Náklady advokátky jsou tvořeny třemi úkony právní pomoci v celkové výši 600 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání návrhu a 3. předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), a třemi režijními paušály za jednotlivé úkony v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.