13 C 152/2021-50 — Obvodní soud pro Prahu 8

Předmětem řízení je spor o bezdůvodné obohacení žalovaného, které vyplývá z titulu konkludentně uzavřené přepravní smlouvy s právní předchůdkyní žalobce, na základě které měl žalovaný povinnost zaplatit jízdné, což však neučinil, čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobce dvakrát bezdůvodně obohatil. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný využil dne 23. 7. 2019 při cestování vlakem [anonymizováno] mezi stanicemi [obec] hl. n. a [obec] a navazujícím vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] přepravních služeb právní předchůdkyně žalobce bez platného jízdního dokladu, čímž se na její úkor bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného tarifem dopravce, včetně přirážky ve výši 1 000 Kč. Jízdné za první využitý vlakový spoj činil částku 98 Kč a částku 114 Kč za druhý ze spojů. Dohromady se tak žalovaný bezdůvodně obohatil do výše 2 212 Kč. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., vyhláška Ministerstva dopravy a spojů o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ vyhláška“), dle které cestující za přepravu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky nezakoupil-li si cestující jízdní doklad podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platného jízdního dokladu, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem Podle zákona § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1500 Kč. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalovaný nastoupil u právní předchůdkyně žalobce přepravu, a to dokonce dvakrát v tentýž den, aniž by měl platný jízdní doklad. Z tohoto důvodu se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a to ve výši jízdného včetně přirážky za každou z těchto přeprav. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Z toho částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek za žalobu, dále odměnu advokátky dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Dále soud přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby v částce 300 Kč za tři úkony po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupkyně žalobkyně plátkyní DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení právní zástupkyni žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.