23 C 244/2020-111 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se žalobou, doručenou do podatelny zdejšího soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 259.985 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě v [anonymizována dvě slova] v místě ulice [ulice] v křižovatce s ul. [ulice] a ul. [ulice]. Došlo k poškození sloupu [číslo] světelného signalizačního zařízení spolu se zařízením na něm umístěným ve vlastnictví žalobce. Při pokusu o provizorní opravu sloupu dne [datum] bylo zjištěno, že byl poškozen celý řídící systém signalizačního zařízení a bude nutné ho vyměnit. Pojistnou událost oznámil žalobce žalované prostřednictvím společnosti [právnická osoba] dne [datum]. Nárok byl vyčíslen částkou 892.576 Kč, když tato částka vyplývala z cenové nabídky společnosti [právnická osoba] Tato společnost navíc vydala vyjádření, ve kterém uvedla, že stávající řadič signalizačního zařízení je neopravitelný, neboť jeho výroba byla před 15 lety ukončena. Nejsou tedy k dispozici náhradní díly a opravu je možné provést jen cestou výměny zničeného řadiče [příjmení] [jméno] 2 za řadič [příjmení] [jméno] 4 a náhradu zničených návěstidel s žárovkami návěstidly vybavenými LED. Žalovaná však s poukazem na amortizaci krátila pojistné plnění o žalovanou částku, což má žalobce za postup, který je v rozporu s právními předpisy a judikaturou. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že je nesporné, že dne [datum] došlo k předmětné dopravní nehodě a že při této nehodě došlo k poškození sloupu [číslo] světelného signalizačního zařízení spolu se zařízením na něm umístěným ve vlastnictví žalobce. Také uvedla, že je nesporné, že k poškození došlo vozidlem, které bylo pro případ pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem u žalované. Dále žalovaná uvedla, že dle jejího názoru ze skutečností uváděných žalobce lze mí za to, že jde o totální škodu. Proto by oprava byla neekonomická. Žalovaná tedy při výpočtu vycházela z celkové ceny 892.576 Kč, za kterou žalobce pořídil nové signalizační zařízení. Nicméně vzhledem k době provozu poškozeného zařízení je nutné zohlednit i časovou cenu poškozené věci. Zařízení totiž mělo za sebou již větší část své životnosti a po provedené výměně má žalobce zcela nové zařízení s „ novou životností“. Proto následně žalovaná přistoupila ke krácení pojistného plnění o žalovanou částku. Závěrem pak navrhla zamítnutí žaloby. Mezi účastníky tedy nebylo sporu o tom, že dne [datum] došlo k předmětné dopravní nehodě, a že škůdce byl pojištěn u žalované. [příjmení] nebyl ani o výši vyplacené částky. Mezi účastníky tak byl spor o výši škody vzniklé na zařízení ve vlastnictví žalobce, resp. v tom, zda-li je možno v tomto případě krátit pojistné plnění o tzv. amortizaci s ohledem na stáří zařízení. Z faktury [číslo] kterou za opravu zařízení vystavila společnost [právnická osoba] je zřejmé, že částka za opravu činila 892.576 Kč. Přitom cena za opravu je totožná z cenou, která je uvedena v objednávce [číslo] v nabídce č. [anonymizováno]. Z vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] je zřejmé, že předmětné zařízení není možné opravit a je třeba je nahradit novým. Protokolem o provedené kontrole řadiče [anonymizována tři slova] ze dne [datum] bylo prokázáno, že předmětné zařízení, které bylo následně poškozeno dopravní nehodou je schopno bezpečné a spolehlivé funkce. Sdělením o výši pojistného plnění ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná krátila pojistné plnění o částku 259.985 Kč a žalobci tedy uhradila částku 632.591 Kč. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že byla nutná montáž jak světelného návěstidla, tak celého řídícího systému. Pokud jde o životnost zařízení svědek uvedl, že to může být různé a nelze říci, zda bude životnost 5, 10, 15 a nebo i 50 let. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že poškozené zařízení bylo nutno celé vyměnit. Zároveň bylo prokázáno, že v květnu roku 2019 byla provedena kontrola následně poškozeného zařízení, a toto bylo plně funkční a schopné provozu. S ohledem na to, že soud měl funkčnost zařízení v době před nehodou za prokázanou, neprováděl již důkaz znaleckým posudkem na stanovení hodnoty zařízení, neboť dle názoru soudu lze na toto zařízení aplikovat stejné právní posouzení jako v případě poškození dálničních svodidel, která jsou specifickou komoditou, u níž postup uváděný žalovanou, tedy započítání amortizace, není na místě a stejně tak je tomu i u předmětného zařízení. Podle ust. 9 odst. 1 zák.č. 168/1999 Sb. (dále jen zákon), poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě15d), jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích15c). Podle ust. § 2969 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. zák.), při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Jak již bylo shora uvedeno, mezi účastníky nebylo sporu o tom, že k nehodě skutečně došlo a předmětné vozidlo bylo pojištěno dle zákona u žalované. Též mezi účastníky nebyl spor o výši poskytnutého pojistného plnění. Zároveň pak v řízení bylo prokázáno, že poškozené zařízení bylo vyměněno za zařízení nové a částka činila 892.576 Kč. Přitom ze shora citovaného ust. § 9 zákona vyplývá povinnost žalované k náhradě škody na zařízení. Žalovaná pak při plnění vychází z obvyklé ceny v době poškození a zohlední přitom, co poškozený musel vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci. Jak již bylo Nejvyšší soudem ČR judikováno, v případě svodidel, tato nejsou běžnou tržní komoditou, a proto pokud jde o stanovení obvyklé ceny, nepřipadá v úvahu argumentace amortizace, tedy opotřebení věci. Jak již bylo shora uvedeno, lze dle názoru soudu tuto argumentaci vztáhnout i na předmětné zařízení. Za situace, kdy žalobce prokázal funkčnost zařízení, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O úroku z prodlení soud rozhodl podle ust. § 1970 obč. zák. ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. Žalobce požadoval úrok z prodlení [datum]. Přitom žalovaná oznámila výši pojistného plnění dopisem ze dne [datum] a do 15 dní, tedy do [datum] tak mělo dojít k úhradě pojistného plnění. S ohledem na to soud přiznal žalobci úroky z prodlení od data [datum]. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl plně úspěšný. Náklady jsou tvořeny 7 úkony po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. a dále v cestovném z [obec] do [obec] a zpět v délce 556 km, vozidlem žalobce při spotřebě 4,6 litru na 100 km, ceně pohonných hmot 27,20 Kč za jeden litr a náhradě ve výši 4,40 Kč za jeden kilometr, celkem 3.147,10 Kč. Náhrada pak přísluší za dvě účasti u jednání dne [datum], [datum] v celkové výši 6.294,20 Kč. Za jednání dne [datum] pak přísluší cestovné ve výši 3.543,18 Kč při stejném počtu ujetých kilometru a stejné spotřebě, avšak ceně za pohonné hmoty ve výši 36,10 Kč a náhradě za jeden kilometr ve výši 4,70 Kč. Dále pak bylo třeba započítat soudní poplatek ve výši 10.400 Kč. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.