23 C 282/2019-110 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou dne [datum] [název soudu], která byla dne [datum] postoupena soudu zdejšímu, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 19 360 Kč s příslušenstvím. V žalobě k věci uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou telefonicky zasílatelskou smlouvu (dále jen„ smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala obstarat žalované svým jménem na účet žalované přepravu 10 palet o celkové hmotnosti 2 500 kg z [země] do [země], za což se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni odměnu. Po uskutečnění přepravy vystavila dne [datum] žalobkyně žalované fakturu [číslo] na částku 19 360 Kč vč. DPH se splatností ke dni [datum]. Žalovaná však neuhradila odměnu ani částečně a nereagovala ani na předžalobní výzvu ze dne [datum]. 2. S ohledem na absenci jednatele byl žalované usnesením Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2020, č.j. 255 C 35/2019-42, ustanoven opatrovník [příjmení] [jméno] [příjmení]. 3. Ve svém vyjádření ze dne [datum] žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť se dle jejího názoru v tomto případě jedná o mezinárodní přepravu prostřednictvím silničního vozidla. Na smlouvu se tak užijí pravidla Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, která byla publikována jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále též jako„ Úmluva“). Článek 32 odst. 1 písm. c) Úmluvy obsahuje zvláštní pravidla pro promlčení nároků plynoucích ze smlouvy o přepravě silničním vozidlem, kdy se nároky z přeprav promlčují ve zvláštní promlčecí době 1 roku, která začíná v tomto případě běžet uplynutím tří měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy. Jelikož žalobkyně žalobu podala až [datum], nárok je promlčen. 4. V replice ze dne [datum] žalobkyně podotkla, že Úmluva se skutečně použije na vztahy vzniklé ze smlouvy o přepravě, nikoliv ale na smlouvu zasílatelskou, o kterou v tomto případě jde. Přepravcem totiž nebyla žalobkyně, ale [právnická osoba], tedy třetí osoba, přičemž žalované byla tato skutečnost známa. Neuplatní se tedy zvláštní promlčecí lhůta 1 roku dle Úmluvy, k čemuž odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 32 Cdo 1906/2019. 5. Při jednání soudu dne [datum] žalovaná uvedla, že v tomto případě z e-mailové korespondence je zřejmé, že byla objednána přeprava věci. Na to žalobkyně argumentovala, že se zabývá pouze zprostředkováním dopravy a to, že se jedná o zasilatelskou smlouvu, vyplývá z nákladového listu i ze skutečnosti, že žalobkyně žádné vlastní vozy nevlastní. K tomu žalovaná dne [datum] uvedla, že pro možnost smluvní strany uzavřít smlouvu o přepravě na straně přepravce je irelevantní, zdali k dané činnosti tato smluvní strana má či nemá potřebné podnikatelské oprávnění a vlastnictví prostředků ke splnění předmětu smlouvy není rozhodné pro posouzení otázky, jaký smluvní typ v dané věci vznikl. Žalovaná dále poukázala na webové stránky žalobkyně, na kterých žalobkyně do značné míry inzeruje přímo přepravu a prezentuje nákladní vozidla jako svá. 6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 7. Dne [datum] v 11:15 zaměstnanec žalobkyně [jméno] [příjmení] v e-mailové zprávě adresované žalované odkázal na předchozí telefonickou domluvu a potvrdil nakládku zásilky téhož dne kolem 13:00 u [právnická osoba] ve městě [anonymizováno], [země]. Na to ve 12:06 hod. odpověděl jednatel žalované [jméno] [jméno] tak, že objednává přepravu 10 palet o celkové hmotnosti do 2 500 kg z místa nakládky na adrese [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno] 79, 620 144 [anonymizováno], [země], do místa vykládky sklad žalované v [obec], ul. [ulice], za cenu přepravy na 16 000 Kč bez DPH se splatností 15 dní (viz e-mailová korespondence ze dne [datum]). Společnost [anonymizována dvě slova], sídlem [adresa], [anonymizováno], [země], přepravila zboží mezi odesílatelem [právnická osoba] z [země] k žalované do [země]. Zboží bylo odesláno dne [datum] a převzetí dne [datum] stvrdil svým podpisem jednatel žalované pan [jméno] (viz nákladní list ze dne [datum], výslech svědka [anonymizováno]). Žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] dne [datum] s datem splatnosti [datum] za objednávku ze dne [datum], kdy předmětem plnění byla přeprava zboží z [anonymizováno] (nakládka dne [datum]) do [obec] (vykládka dne [datum]) za cenu 16 000 Kč bez DPH, tedy 19 360 Kč s DPH (viz faktura [číslo]). Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou písemně k zaplacení žalované částky datovou zprávou ze dne [datum] odeslanou téhož dne do datové schránky žalované (viz dopis a potvrzení systému datových schránek ze dne [datum]). Z fotografií webových stránek žalobkyně je patrné, že žalobkyně inzeruje přepravu zboží, včetně prezentace svých nákladních vozidel. 8. S ohledem na to, že obsah telefonicky sjednané smlouvy bylo možné zjistit pouze výslechem tehdejšího jednatele žalované pana [jméno] Rady a jednatelky žalobkyně paní [jméno] [příjmení], soud provedl jejich výslech podle § 126 odst. 4 ve spojení s § 131 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Výslech pana Rady k zjištění skutkového stavu nepřispěl, neboť si na věc nevzpomínal, pouze uvedl, že podpis na nákladním listu je jeho. Jednatelka žalobkyně uvedla, že na počátku roku 2017 telefonovala s panem [jméno], který poptával přepravu zboží z [země] [anonymizováno] [země], kdy mu sdělila, že se bude jednat o rumunského přepravce. Přeprava následně proběhla řádně asi během dvou dnů. Po 14 dnech žalobkyně obdržela fakturu od dopravce a tu přefakturovali na žalovanou. Soud však tuto výpověď vyhodnotil jako nevěrohodnou a účelovou, neboť je v rozporu se-mailovou korespondencí, ve které si účastnice smluvily přepravu zboží a stejně tak byla přeprava i vyúčtována fakturou [číslo]. Dále lze pochybovat, že by si jednatelka vzpomněla konkrétně na průběh sjednávání smlouvy v tomto případě, když od té doby uplynulo více než 5 let, během kterých nepochybně uzavírala při své každodenní činnosti veliké množství obdobných smluv. O tom dále svědčí i její tvrzení, že po prvním jednání s panem [jméno] pak předala zakázku jinému zaměstnanci k vyřízení. 9. Dle čl. 1 odst. 1 Úmluvy se tato úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran. 10. Dle čl. 32 Úmluvy nároky z přeprav, na něž se vztahuje tato Úmluva, se promlčují za jeden rok. V případě úmyslu nebo takového zavinění, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, je promlčecí doba tříletá. Promlčecí doba počíná běžet: a) při částečné ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení dodací lhůty dnem vydání zásilky; b) při úplné ztrátě třicátým dnem po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, a nebyla-li dodací lhůta dohodnuta, šedesátým dnem po převzetí zásilky dopravcem; c) ve všech ostatních případech uplynutím tří měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy. Den, kterým promlčecí doba počíná běžet, se do promlčecí doby nepočítá (odst. 1). Písemná reklamace staví běh promlčecí doby až do dne, kdy dopravce reklamaci písemně odmítne a vrátí k ní připojené doklady. Je-li reklamace zčásti uznána, běží promlčecí doba toliko u té části reklamace, která zůstala sporná. Důkaz o přijetí reklamace nebo o odpovědi na ni a o vrácení dokladů přísluší té straně, která se na tyto skutečnosti odvolává. Pozdější reklamace v téže věci běh promlčecí doby nestaví (odst. 2). S výjimkou ustanovení odstavce 2 řídí se stavení běhu promlčecí doby právem platným u soudu, u něhož se právní věc projednává. Totéž platí i pro přerušení promlčení (odst. 3). Promlčené nároky se nemohou již uplatňovat ani vzájemnou žalobou ani námitkami (odst. 4). 11. Podle § 2555 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. 12. Podle § 2471 odst. 1 o. z. zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa, případně i obstarat nebo provést úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu. 13. Po právním zhodnocení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. Smlouvu uzavřenou účastníky soud právně posoudil jako smlouvu o přepravě věci dle § 2555 odst. 1 o. z., neboť předmětem ujednání účastníků byla přeprava zásilky za úplatu z místa odeslání do místa určení. Přeprava měla proběhnout silničním motorovým vozidlem a předpokládaná místa naložení a dodání ležela ve dvou různých státech, které jsou oba signatáři Úmluvy, proto se na smlouvu podle čl. 1 Úmluvy vztahuje Úmluva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2000