23 C 58/2020 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se svojí žalobou, podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky 114.884 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalobce vede za žalovaným splatné a dosud neuhrazené pohledávky z titulu dlužných kupních cen za dodaný elektroinstalační materiál podle kupních smluv uzavřených mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím. Jde o faktury č. FV [číslo] na částku 55.920 Kč, FV [číslo] na částku 15.293 Kč, FV [číslo] na částku 11.779 Kč, FV [číslo] na částku 20.002 Kč a FV [číslo] na částku 11.890 Kč. Žalovaný na tyto faktury ničeho neuhradil ani po předžalobní upomínce ze dne [datum]. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce nikterak neosvědčil, že by si žalovaný u žalobce zboží objednal za celkovou kupní cenu a toto zboží pak žalovaný od žalobce převzal, či že by ohledně tohoto zboží vůbec došlo k uzavření kupní smlouvy. Dále dodal, že faktura jako účetní doklad není sama o sobě důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky. Ze žalobcem předložený dodacích listů nevyplývá, že by žalovaný zboží od žalobce převzal, nelze z nich žádným způsobem dovodit ani to, že by si žalovaný předmětný zboží vůbec u žalobce objednal. Popřel, že by mezi žalobcem a žalovaným mělo být dohodnuto, že budou na účet žalovaného vystaveny jakési„ karty pro třetí osoby“. Žalovaný též nesouhlasil, že žalovaný zboží objednával a přebíral prostřednictvím zmocněnců, či snad, že tito zmocněnci svými podpisy žalobcem předložené dodací listy potvrzovali. Pokud si třetí osoby odlišné od žalovaného a jím nezmocněné k uzavírání jakýchkoliv obchodních vztahů objednaly u žalobce zboží a žalobce jim toto zboží dodal, pak se jedná o smluvní vztah mezi žalobcem a těmito osobami. Závěrem navrhl zamítnutí žaloby. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce v řízení předložil předmětné faktury, které byly vystaveny na předmětné částky, které dávají v součtu žalovanou částku. Na všech těchto fakturách je jako zákazník uveden žalovaný. Ke každé faktuře pak byl doložen dodací list, když na každém z těchto listů je uvedeno, že zboží převzal pan [jméno] [příjmení] a je zde též jeho podpis. Žalobce dále předložil faktury na čl. 82 až 133 včetně dodacích listů, když na všech fakturách je jako zákazník uveden žalovaný a na většině dodacích listů pak osoba, která zboží převzal byla označena jako [jméno] [příjmení] s tím, že je zde vždy i jeho podpis. Na to pak navazují výpisy z účtu [číslo] když je z nich patrné, že za faktury bylo hrazeno žalovaným. Emailem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný zaslal žalobci ohledně zasílání faktur korespondenční adresu a též emailovou adresu [email]. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovaného zná a zná i pana [příjmení], který je majitel nebo jednatel žalovaného. Byl to člověk, který u žalobce objednával. Žalobce vlastně dělal objednávky těm, co u něj měli schválené kartičky a pan [příjmení] jí měl. Pokud měl zákazník kartičku, ta se načetla a hned se vědělo, zda-li může zákazník odebírat na fakturu a nebo je nutná platba v hotovosti a vydalo se zboží. Svědek již u žalobce nepracuje, ale když odcházel, tak s žalovaným již žalobce nespolupracoval, protože měl žalovaný závazky po splatnosti. Týkalo se to elektromateriálu. Pokud je na faktuře uvedeno jméno [jméno] [příjmení], pak tento musel mít kartičku, protože kdyby kartičku neměl, tak na faktuře, resp. dodacím listu nebude jeho jméno. Jméno by bylo napsáno hůlkovým písmem. [příjmení], které odebíraly, musel všechny pověřit jednatel, a nebo to ještě fungovalo tak, že by tedy ten člověk, jednatel, zavolal, řekl kdo přijde a pak by tam opět tedy bylo hůlkové písmo. Na pana [příjmení] si svědek již nepamatoval. Pokud jde o údaj paní [příjmení], tak tato byla fakturantkou a u jejího stolu se podepisovaly dodací listy. Pokud jde o paní [jméno] [příjmení] a mailovou adresu [email], šlo o to, že to byla adresa elektronické komunikace, prostřednictvím které chodily faktury. Kartička časově omezena nebyla, pokud ta osoba, co měla kartičku už u té společnosti skončila a nebo se kartička ztratila, byl povinen to hlásit. Pokud byla ukončena platnost kartičky, byla zablokována. Kolik kartiček a komu byly vystaveny v případě žalovaného si svědek již nepamatoval. Kartičku však měl pan [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovaného vlastně nezná, ale zná pouze pana [příjmení]. Zda-li byl na pobočce žalobce v roce 2018 si svědek již nepamatoval, v jiných rocích však u žalobce byl. Přebíral tam zboží pro žalovaného. [příjmení] je elektrikář, a pro žalovaného dělal elektriku, a tak tam bral materiál. Vykazoval se kartou žalobce, ten vystavil zákaznickou kartu k nákupu na žalovaného a vždy asi jednou za měsíc vystavil nějakou fakturu na proplacení toho zboží. Pan [anonymizováno] podle svědka musel vydání karty schválit. Když pro žalovaného přestal dělat, tak přestal i přebírat zboží. Kartu má však pořád. Při odběru zboží pro sebe kartu nikdy nepoužil. Svědek nebyl zaměstnancem žalovaného, ale OSVČ. Měl jen tu kartičku na odběr materiálu. [příjmení] moc nebo něco podobného na jednání za žalovaného neměl. Pokud na některých dodacích listech je číslo OP svědka, pak to bylo tak, že tam přišel a někdo volal panu [příjmení], zda-li můžou materiál vydat. Pokud jde o to, jak kartu obdržel, tak dostal nějaký papír, který u žalovaného narazítkovali, a on jej potom odnesl zpět a byla mu vydána karta. Svědky [jméno] [příjmení] uvedla, že u žalobce na provozovně pracovala od roku 2006 do roku 2019. Pracovala jako fakturantka. Kdy fakturovala žalovaného si již nepamatovala. V souvislosti s GDPR se u žalobce přešlo na karty, kdy majitel firmy to vždy odsouhlasil a vydala se karta pro konkrétního zaměstnance. Bylo tam prohlášení majitele. Na jednu firmu mohlo být i více karet, protože u každé té karty bylo vždy jméno. Vydávání zboží dělali skladníci. Karty vydávala převážně ona. Když přišel zákazník s kartou, tak už rovnou na faktuře vyjelo předtištěné jeho jméno, tzn, že měl zákaznickou katu. Pokud tam bylo třeba číslo OP, bylo to tam vypsáno rukou, a to znamenalo, že to bylo bez zákaznické karty. Ohledně emailu ze dne [datum] svědkyně uvedla, že email byl určen žalobci. Vlastně zákazníkovi se zadal mail, kam se to má posílat a svědkyně vystavila fakturu a ty se potom centrálně odesílaly. Pokud šlo o formulář pro vydání karet, byl tam uveden majitel, seznam osob a čísla občanských průkazů. Podpis majitele asi ověřený nebyl. Vše probíhalo tak, že skladník načetl kartu, vyjel dodací list, skladní to s příslušnou osobou podepsal a vydalo se zboží. Na kartě nebylo žádné foto. Půjčování karet si žalobce hlídal. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že byl zaměstnancem žalobce necelý rok, a to 2018 2019. Na žalovaného si nepamatoval. Též si nevzpomínal na princip karet. Nějaké karty asi musely být, protože on to musel načíst a ono to naskočilo do té čtečky. Takže když přišel zákazník, dal mu kartu a ta se načetla a hodilo to jméno, firmu a on podle toho dál postupoval. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že pro žalobce pracoval v letech 2018 2019. V roce 2018 byl zaměstnán od září a pracoval jako skladník na pobočce na [obec]. Ohledně systému vydávání zboží uvedl, že buď připravoval zakázku z objednávky a nebo chodil se zákazníkem přímo a na to zboží pípal skenerem. Když zákazník přišel, on zadal jeho IČ, nebo název firmy do registrace, a tedy existoval systém zákaznických karet. Že je dotyčný z konkrétní firmy zjistil právě z karty. Když na dodacím listu bylo jméno, pak tedy si ten dotyčný měl kartičku na to jméno. Dodací listy vystavovala fakturantka. Jakým způsobem probíhala registrace svědek nevěděl. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že externě vedla účetnictví žalovaného, a to dělá doposud. Přijaté faktury zaúčtovávala. Někdy je dostala od žalovaného, nebo jí přišly na email. Emailem chodily i od žalobce. Na žalobce si vzpomínala a určitě od něj nějaké faktury přijala, asi na materiál. Ona používá email [email]. Pokud jí přišla faktura napřímo od zákazníka, tak si svědkyně myslela, že chodily především jednateli žalovaného, resp. chodily jí od jednatele pana [příjmení] schválené. Na základě příkazu jednatele pak faktury i proplácela. Je pravděpodobné, že takto hradila i nějaké faktury žalobce. Věděla, že nějaké faktury od žalobce nebyly proplaceny a jsou stále vedeny v účetnictví. Důvod, proč proplaceny nebyly však neznala. U všech zaúčtovaných faktur bylo uplatňováno DPH, i u neproplacených bylo nárokováno. Na pana [příjmení] si vzpomínala, ale již si nevybavila, kdo to je a zda-li měl zákaznickou kartu. Svědek [celé jméno svědka], že byl cca pět let nazpět zaměstnancem žalobce. V roce 2018 ano. Byl vedoucí skladu, prodejce a vyřizoval objednávky zákazníků. Na žalovaného si matně vzpomínal, že byl zákazníkem, ale konkrétní jména již nevěděl. V případě objednání zboží to bylo buď tak, že zákazník měl kartu, která se načetla a nebo se zjišťovala totožnost. Karty byly vystavovány na konkrétní osobu té, které firmy