27 C 31/2022-69 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne [datum] prostřednictvím webové stránky uzavřel s [právnická osoba], smlouvu o úvěru, podle které [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč. Žalovaný úvěr a poplatek řádně nesplácel. [právnická osoba], proto prohlásila úvěr za splatný. [právnická osoba], pak pohledávku, kterou měla za žalovaným, postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný přes výzvu žalobkyně nezaplatil dluhy z úvěru. Žalobkyně proto navrhla, aby to žalovanému uložil soud. Soud má za prokázáno tvrzení žalobkyně, že [právnická osoba], poukázala na účet žalovaného 7 000 Kč. Nemá však za prokázáno, že při uzavření smlouvy o úvěru se postupovalo tak, jak tvrdila žalobkyně, tedy že žalovaný akceptoval smlouvu v tvrzeném znění. Pro úplnost soud uvádí, že nemá ani za prokázáno, že [právnická osoba], řádně zkoumala schopnost žalovaného splatit úvěr. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, soud věc posoudil uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaní získal bezdůvodné obohacení tím, že bez právního důvodu (bez smlouvy o úvěru) obdržel částku 7 000 Kč. Soud proto žalobkyni, která se stala oprávněnou z pohledávky na základě postoupení pohledávky, přiznal 7 000 Kč. Jelikož nebylo prokázáno, že žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru, soud co do zbývající části uplatněného nároku soud žalobu zamítl. O úrocích z prodlení soud rozhodl podle 1970 o. z.; jejich výši stanovil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do 7 000 Kč s úroky z prodlení (83,33 %). Žalovaný byl úspěšný co do 1 400 Kč s úroky z prodlení (16,67 %). Po vzájemném zápočtu má žalobkyně proti žalovanému právo na 66,66 % svých nákladů řízení. Při plném úspěchu žalobkyně by její náhrada nákladů řízení činila 1 489 Kč, a to -) částku 400 Kč za soudní poplatek za žalobu, -) částku 600 Kč za odměnu advokátovi za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., -) částku 300 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky [číslo] -) částku 189 Kč za náhradu advokátovi za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má právo na 66,66 % z 1 489 Kč, což je 992,6 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám advokáta, který v tomto řízení zastupoval žalobkyni. Soud podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.