27 C 51/2022-67 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně tvrdila, že žalobkyně a žalovaný spolu dne [datum] distančně uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na podkladě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému celkem 5 000 Kč, a to převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný byl v prodlení se splácením dluhu, a proto se stal celý dluh splatným. Žalobkyni vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky 9 204 Kč. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč, úroky ve výši 2 887 Kč a smluvní pokuty za každý měsíc prodlení v celkové výši 363 Kč, tj. celkem 9 250 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 250 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr. Žalobkyně neprokázala, že uzavřela se žalovaným„ Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]“ ze dne [datum] (v předloženém znění), protože tato smlouva není ručně podepsána žalovaným. Žalobkyně ani neprokázala, že žalovaný podepsal smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím svého uživatelského účtu, který mu prý byl zřízen podle„ Smlouvy o uživatelském účtu“ ze dne [datum], protože ani smlouva o uživatelském účtu není podepsána ze strany žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaný obě uvedené smlouvy akceptovala jiným způsobem, protože žalobkyně o tom nepředložila žádný důkaz. Soud má za prokázáno, že žalobkyně poukázala 5 000 Kč na účet číslo [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaný, a to dne [datum]. Jen pro úplnost soud uvádí, že nemá za prokázáno, že žalobkyně s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že uzavřela se žalovaným shora uvedené smlouvy, žalobkyně převedla na účet žalovaného 5 000 Kč bez právního důvodu. Přijetím této částky se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný je podle § 2991 o. z. povinen získané obohacení vydat žalobkyni. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by žalobkyni něco z uvedené částky vydal. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 5 000 Kč. Ohledně zbývajících nároků soud žalobu zamítl, neboť tyto nároky se opíraly o smlouvu o úvěru, jejíž uzavření žalobkyně neprokázala; pokud by prokázala, byla by smlouva neplatná pro nedodržení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěr. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Procesní úspěch a neúspěch žalobkyně se téměř rovnaly (žalobkyně uspěla co do částky 5 000 Kč, neuspěla co do částky 4 250 Kč a úroku z prodlení), soud proto konstatoval, že oba účastníci byli úspěšní v přibližně stejném poměru. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.