28 C 40/2017-141 — Obvodní soud pro Prahu 8

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 zák.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se žalobou podanou k zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud nahradil projev vůle žalované, formulovaný ve výroku tohoto rozsudku. Jako důvod uvedla, že s předchůdkyní žalované spol. [právnická osoba] uzavřela dne 29.8.2012 Smlouvu o výrobě pořadů a postoupení práv. Na jejím základě se žalobkyně zavázala ke kompletní výrobě 16 dílů televizního pořadu s pracovním názvem„ [název]„ pro žalovanou a postoupení práv k jeho užití na žalovanou. Předchůdkyně žalované se v této smlouvě zavázala za výše uvedené zaplatit žalobkyni odměnu, a to vždy za každý odevzdaný díl. Žalobkyně vyrobila tři díly seriálu, které v průběhu druhého pololetí roku 2012 přechůdkyni žalované řádně předala a ta do dne podání žaloby nepodepsala předávací protokol. Žalovaná uvedla, že s žalobou nesouhlasí. Uvedla, že je skutečností, že její předchůdkyně a žalobkyně mezi sebou uzavřely v žalobě uvedenou smlouvu, žalobkyně, ale podle této smlouvy nikdy nepostupovala a pořady dle smlouvy nikdy nevyrobila, naopak výrobu svévolně ukončila. Obě strany uvedly, že mezi nimi probíhalo několik soudních sporů, které již byly pravomocně ukončeny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 267/2020 soud zjistil, že tímto usnesením bylo odmítnuto dovolání žalobkyně proti rozhodnutí Vrchního soudu sp. zn. 3 Cmo 208/2018, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 28 ECm 228/2013, který vyšel ze zjištění, že žalobkyně, jako zhotovitelka a předchůdce žalované, jako objednatelka dne 29.8.2012 uzavřely smlouvu o výrobě pořadu a postoupení práv. Žalobkyně se podle této smlouvy zavázala vyrobit 16 dílů seriálu a předchůdkyně žalované se zavázala žalobkyni uhradit sjednanou odměnu, vždy za jeden hotový díl. Soud v odůvodnění uvedl, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by přechůdkyni žalované předala dílo bez vad a odstranila vady, k jejichž odstranění jí vyzvala žalovaná. Žalobkyně ukončila činnost k 20.2.2013 a neprokázala, že by žalované dne 19.2.2013 předala online master prvního dílu seriálu, neprokázala rovněž, že poskytla žalované předmět plnění předtím, než žalovaná řádně odstoupila od smlouvy. Naopak soud konstatoval, že předchůdkyně žalované řádně odstoupila od smlouvy z důvodu prodlení žalobkyně s plněním. Nebylo tedy důvodu v tomto řízení zabývat se otázkou a prokazovat skutečnosti, rozhodné pro toto řízení, které byly prokázány již v jiném řízení, na jejichž základě již soudy dospěly k pravomocnému rozhodnutí, kterým byla žaloba žalobkyně na zaplacení ceny díla zamítnuta. Jinak řečeno, jestliže v jiném řízení byla řešena otázka řádného a včasného předání díla žalobkyní žalované a bylo konstatováno, že dílo nebylo předáno řádně, včas a bez vad, nelze v tomto řízení uložit žalované, aby dílo, které nebylo v dohodnuté lhůtě předáno řádně a včas a žalovaná od smlouvy o dílo řádně odstoupila nyní převzala. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl s odvoláním na výsledky dokazování v řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze, jako soudu odvolacího sp. zn. 3 Cmo 208/2018, na jeho rozhodnutí, potvrzené Nejvyšší soudem ČR a odůvodněním tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce Kč. Tyto náklady sestávají a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.