29 C 269/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou podanou dne 20. 9. 2021 domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, stanovené naposledy rozsudkem zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne 15. 5. 2013, ve výši 3 600 Kč, s účinností od 1. 11. 2021 s odůvodněním, že dne 30. 6. 2021 žalovaný ukončil Střední a vyšší odbornou školu se zaměřením na umělecká řemesla na adrese [adresa], [PSČ]. Žalobce je toho názoru, že ve světle výše uvedeného je žalovaný již schopen se sám živit a vyživovací povinnost k žalovanému by tak měla být zrušena. 2. Na jednání soudu dne 21. 3. 2022 žalovaný uvedl, že ukončil studium střední školy dne 30. 6. 2021. Souhlasil s tím, že je schopen se sám živit a taktéž souhlasil se zrušením vyživovací povinnosti s účinností od 1. 11. 2021. 3. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: rozsudkem zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne 15. 5. 2013 byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalobce ve vztahu k žalovanému v částce 3 600 Kč, a to s účinností od 1. 9. 2012. Od 1. 11. 2021 je žalovaný schopen se sám živit. 4. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 6. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný je od 1. 11. 2021 schopen se sám živit, tudíž netrvají podmínky stanovené výše citovaným § 911 o.z. nezbytné pro trvání vyživovací povinnosti žalobce, a proto soud vyživovací povinnost žalobce ve vztahu k žalovanému s účinností od 1. 11. 2021 zrušil. 8. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci, žalobce byl ve věci plně úspěšný, avšak práva na náhradu nákladů řízení se výslovně vzdal, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.