9 C 227/2020-107 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce podal u zdejšího soudu dne 10. 9. 2020 žalobu na určení vlastnického práva k souboru věcí uvedených ve výroku I. vyjmenovaných v Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, sp.zn. [číslo jednací], které se nacházely v restauračním zařízení dříve provozovaném zemřelou manželkou žalobce, jenž dědictví po své manželce odmítl; náležel mu z něj však podíl ve výši jedné poloviny z titulu společného jmění manželů. Jediným zákonným dědicem po zemřelé manželce žalobce tak byl její syn, který svou pohledávku z titulu dědictví postoupil na žalobce dne 26. 11. 9 [spisová značka] 2016. Sám žalobce v žalobě v čl. VII. uvedl, že již podal žalobu na vydání shodných věcí s tím, že řízení je vedeno u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobu tedy podává z opatrnosti. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že neuznává uplatněný nárok ani z části a navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta. Žalobu považuje za zcela účelovou, neboť mezi účastníky je vedeno řízení sp.zn. [spisová značka], v níž se žalobce domáhá vydání souboru věcí, k nimž chce v tomto řízení určit vlastnické právo. S ohledem na to, že v dříve zahájeném řízení o vydání věcí bude jako prejudiciální otázka řešeno vlastnické právo žalobce, není dán naléhavý právní zájem na jeho určení v tomto řízení. V souladu s konstantní judikaturou (nález Ústavního soudu ze dne 11.7.2017 I .ÚS 1440/14, rozsudky NS ČR sp.zn. 32 Cdo 1398/2007, 3 Cdon 1338/96, 26 Cdo 522/2015 a 22 Cdo 1772/2000) tato žaloba nemůže plnit preventivní charakter a vyřešit spornou situaci mezi účastníky, kterou je pouze žaloba na plnění, jíž žalobce již dříve podal. Stejně tak není klíčové rozhodnutí o určení vlastnictví věcí pro vymáhání náhrady škody, neboť žalobce by musel prokazovat vadné jednání žalovaného, vznik škody a příčinnou souvislost mezi jednáním a vznikem škody. Taktéž není nutné se v případě nedostatku naléhavého právního zájmu věcí meritorně zabývat. 3. Podanou žalobou se žalobce domáhá určení právního vztahu, soud proto z důvodu ekonomiky řízení nejprve zkoumal, zda na určení takového vztahu spočívá naléhavý právní zájem, který je vyžadován v ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Soud proto přednostně provedl dokazování ve věci pouze k prokázání naléhavého právního zájmu, kdy každý důkaz hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přihlížel přitom ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Po zhodnocení takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná pro nedostatek naléhavého právního zájmu a neprováděl proto další dokazování k věci. Jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí (srov. rozsudek NS ČR ze dne 28.3.2007 sp.zn. 26 Cdo 1255/2006). 4. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13.5.2019 se žalobce domáhá po žalované vydání souboru věcí uvedených ve výroku I. vyjmenovaných v Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, sp.zn. [číslo jednací], které se nacházely v restauračním zařízení dříve provozovaném zemřelou manželkou žalobce, jenž dědictví po své manželce odmítl; náležel mu z něj však podíl ve výši jedné poloviny z titulu společného jmění manželů. Jediným zákonným dědicem po zemřelé manželce žalobce tak byl její syn, který svou pohledávku z titulu dědictví postoupil na žalobce dne 26. 11. 2016. Podáním ze dne 8.4.2020 doplnil žalobu o eventuální vydání částky 2 443 377 Kč místo věcí, které žalovaná nemůže vydat. Žalovaná se žalobou nesouhlasí, když žalobce není schopen prokázat vlastnictví předmětných věcí žalobcovou zesnulou manželkou. Škoda žalobci nevznikla, neboť všechny věci jsou na náklad žalovaného skladovány v buňce žalovaného. Dne 28.5.2020 a 27.7.2020 proběhla jednání u soudu, kde byly účastníkům předneseny výsledky přípravy jednání a zahájeno dokazování, další jednání je nařízeno na 28.7.2022 (prokázáno spisem zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] zejména žalobou, jejím doplněním, vyjádřením žalobce, protokoly z jednání dne 28.5.2020 a 27.7.2020 a referátem ze 3.3.2022). 5. Ustálená soudní praxe dovodila, že existence naléhavého právního zájmu na žádaném určení podle § 80 písm. o.s.ř. je u určovací žaloby nezbytnou podmínkou její přípustnosti. Žalobce má naléhavý právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo [anonymizováno] [spisová značka] právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí takové chování žalovaného, které nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení. Určovací žaloba je tedy prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Naopak podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu. V dané věci bylo před zahájením tohoto řízení na určení žalobou ze dne 10.9.2020 zahájeno dne 13.5.2019, tedy před více než 1 rokem, řízení mezi týmiž účastníky o vydání stejného souboru věcí, in eventum náhrady škody za nevydané věci. Toto řízení není doposud skončeno. Již tímto faktem nemůže být dán naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnictví, neboť je popřena preventivní funkce žaloby na určení (srov. rozsudek NS ČSR ze dne 24. února 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1993, sp. zn. 7 Cdo 63/92 či na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95). Soudní praxe je jednotná rovněž v názoru, že má-li právní otázka, o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat na plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 1996, sp. zn. II Odon 50/96). Účastníci spolu již téměř tři roky vedou řízení na vydání movitých věcí, kde soud bude především zkoumat jako předběžnou otázku vlastnické právo žalobce, respektive jeho zesnulé manželky, což je zřejmé ze samotných protokolů o jednání ve věci sp.zn. [spisová značka]. Bylo by proto zcela v rozporu s judikaturou i ekonomikou řízení vést toto řízení na určení. V tomto řízení nelze aplikovat ani výjimku spočívající v tom, že prokáže-li žalobce, že má naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní vztah, nelze mu určovací žalobu odepřít., přestože lze žalovat na plnění. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění – lze určovací žalobu pokládat jen tam, kde neslouží potřebám praktického života, tudíž tam, kde spor mezi účastníky řízení neodstraňuje a naopak vede k dalšímu (zbytečnému) množení sporů mezi nimi. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (srov. rozsudek NS ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, a dále rozsudek NS ze dne 28. listopadu 2001, sp. zn. 20 Cdo 450/2000). Zásadně platí, že v případě možnosti žaloby na plnění není dán naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není. I v případě, kdy lze žalovat na splnění povinnosti, může však být dán naléhavý právní zájem na určení, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ vztahů mezi účastníky řízení a předejde se tak případným dalším sporům. Vztahy mezi účastníky jsou již porušeny probíhajícím řízením na vydání, a nelze proto dovodit, že by touto žalobou došlo k vytvoření pevného základu a předejít tak sporům. Naléhavý právní zájem nemůže mít žalobce ani s ohledem na eventuální petit na náhradu škody, neboť v tomto řízení by soud neřešil prokazování vadného jednání žalovaného, vznik škody a příčinnou souvislost mezi jednáním a vznikem škody. Toto řízení tak nemůže mít preventivní ochranu. Lze proto shrnout, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení a žalobě proto nebylo možné vyhovět. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 5 úkony právní služby po 2 500 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) uvedeného ust., [anonymizováno] [spisová z