10 C 40/2023-62 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 14 290 Kč s příslušenstvím, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalobou uplatněný nárok sestával z jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a smluvního úroku ve výši 295,89 Kč. Úvěr byl splatný dne [datum], žalovaný jej však nesplatil. Žalobkyně uvedla, že předmětná pohledávka jí byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a že vyzvala žalovaného k zaplacení před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. V řízení nebylo prokázáno, a to i přes výzvu učiněnou soudem žalobkyni, že právní předchůdkyně žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovaným. Ten je sice v listině označené jako smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] (kterou soud provedl k důkazu) uveden svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaný skutečně projevil vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Písemnost obsahuje na místě podpisu žalovaného pouze uvedení (vytištění) jeho jména a příjmení, rodného čísla a kódu„ [číslo]“; z ničeho neplyne, že tímto kódem disponoval právě a pouze žalovaný a že přítomnost těchto údajů v textu dokládá, že právě žalovaný projevil svou vůli tuto smlouvu a v tomto znění sjednat. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 10 000 Kč (prokázáno potvrzením [právnická osoba]), přičemž uvedený účet byl příslušnou bankou veden pro žalovaného (prokázáno sdělením [právnická osoba]). 6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně ujednaly postoupení pohledávky za žalovaným (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, a přehledem postoupených pohledávek), přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno (prokázáno oznámením ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby dopisem odeslaným dne [datum] (prokázáno výzvou k úhradě a podacím lístkem). Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný byl k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) vyzván výzvou odeslanou uvedeného dne. 7. Z textu označeného jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly. 8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně právě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, avšak neprokázala, a to ani po výzvě ze strany soudu, že právě s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou tvrzená smlouva o úvěru nebyla se žalovaným uzavřena. Za prokázané soud považoval, že uvedená právní předchůdkyně ujednala se žalobkyní postoupení své pohledávky za žalovaným. 9. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně přijal částku 10 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byl ji proto povinen právní předchůdkyni žalobkyně vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce 10 000 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo právní předchůdkyni žalobkyně vzniknout (a tedy ani být postoupeno žalobkyni) právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, neboť tento nárok se odvozoval právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu poplatku v částce 4 290 Kč proto soud žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900,80 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Náklady v celkové výši 2 252 Kč sestávají -) ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, -) mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1, bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), neboť po porovnání s dalšími věcmi žalobkyně vedenými u zdejšího soudu je zjevné, že žaloba byla podána na ustáleném formulářovém vzoru ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. 900 Kč, -) tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. 300 Kč, a -) náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Doplnění žaloby ze dne [datum] k výzvě soudu nepovažoval soud za účelně vynaložený náklad, neboť veškerá žalobní tvrzení mohla být obsažena již v žalobě samotné 12. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.