22 C 50/2023-48 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 20. 2. 2023 se manželka domáhá rozvodu manželství. V návrhu uvedla, že manželství uzavřeli účastníci dne 4. 3. 2013 v [anonymizována tři slova] a z jejich manželství se narodil jediný potomek, již zletilá dcera [jméno] [příjmení], narozena [datum]. Manželství manželka považovala zpočátku za šťastné, ale v jeho průběhu zjistila, že s ohledem na rozdílné povahové vlastnosti, životní cíle a rozpory v názorech na vedení společné domácnosti, nejsou představy účastníků o společné budoucnosti nadále slučitelné. Rozpory mezi účastníky se postupně prohlubovaly, aniž by byly jakkoliv řešeny, a došlo tak rovněž k citovému odcizení účastníků. Účastníci spolu jako manželé nežijí od roku 2015, kdy se manžel odstěhoval ze společného bydlení, a od té doby nejsou účastníci v žádném kontaktu a manželce není ani známo, kde se manžel aktuálně zdržuje. Příčinou rozvratu manželství bylo podle manželky vzájemné odcizení účastníků a absence jakékoli komunikace za strany manžela. Manželka je přesvědčena, že manželství neplní své funkce a účel, je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno, neboť je zcela vyloučeno obnovení manželského soužití. 2. Jelikož manžel je italské národnosti, ale soudu se nepodařilo mu doručit zásilku na poslední známou adresu v Itálii a jiné místo jeho bydliště se soudu nepodařilo zjistit, byla mu usnesením zdejšího soudu ze dne 22. srpna 2023, č. j. 22 C 50/2023-37, podle ust. § 29 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ustanovena opatrovnice, a to [celé jméno opatrovnice], advokátka. Opatrovnice manžela v podání ze dne 8. 11. 2023 uvedla, že manželka by měla doplnit, kam se manžel v roce 2015 odstěhoval, kde se tehdy zdržoval a co bylo příčinou opuštění společné domácnosti manželem a v případě, že soud ověří, že je manžel skutečně neznámého pobytu, není hospitalizován ani ve vězení, bude s rozvodem souhlasit, neboť nelze manželku nutit, aby proti své vůli setrvala v manželství. Při jednání pak uvedla, že z provedeného dokazování vyplynulo, že jsou zde důvody pro rozvod manželství, a proto se k návrhu připojuje. 3. Manželka je českou státní příslušnicí, ale manžel italským státním příslušníkem, tedy právní poměr mezi účastníky založený sňatkem je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Jelikož poslední společné bydliště účastníků bylo na území Česka, kde manželka nadále bydlí, je v této věci podle čl. 3 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí dána pravomoc českých soudů a podle ust. § 49 odst. 1 věta druhá a 50 odst. 1 ZMPS se tento rozvod bude řídit českým právem. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli manželství dne 4. 3. 2013 v [anonymizována tři slova], Itálie a jejich manželství je zapsáno v knize manželství [anonymizována tři slova] [územní celek], [obec] – [anonymizováno] ve svazku [spisová značka], ročník [rok], na straně [anonymizováno] pod pořadovým [číslo] (viz oddací list ze dne 1. 2. 2023). Účastníci mají jediného potomka, již zletilou dceru [jméno] [příjmení], narozenou [datum]. Účastníci spolu nežijí a ani nejsou v žádném kontaktu od roku 2015 a manželka již vyloučila možnost obnovení jejich společného soužití. Za příčinu rozvratu manželství manželka označila neřešení vzájemných rozporů a nedostatek komunikace ve spojení s citovým odcizením účastníků (viz výpověď manželky). 5. Podle ust. § 755 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“) soud může manželství rozvést, jestliže je soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat jeho obnovení (odst. 1). Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let (odst. 2). Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (odst. 3). 6. Podle ust. § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podmínky pro rozvod manželství podle ust. § 755 o. z. jsou splněny. Soud má za prokázané, že soužití účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu od roku 2015 nežijí a ani nejsou v žádném kontaktu, přičemž manželka již možnost obnovení společného soužití vyloučila. Hlavní příčinu rozvratu manželství ve smyslu ust. § 756 o. z. soud shledal v nedostatku komunikace a neřešení rozporů účastníků ve spojení s jejich citovým odcizením. Jelikož soud v řízení zjistil kvalifikovaný rozvrat manželství účastníků ve smyslu ust. § 755 odst. 1 o. z. a zároveň nebyly tvrzeny žádné překážky rozvodu manželství ve smyslu ust. § 755 odst. 2 a 3 o. z., soud manželství účastníků rozvedl (výrok I.) 8. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 23 zák. č. 292/2013, Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen„ z. ř. s.“).