27 C 346/2023-54 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně – [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl [anonymizováno] žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku sestávající se ze součtu poskytnutých peněžních prostředků (30 000 Kč), poplatků a úroků (18 930 Kč) v 78 týdenních splátkách po 628 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že [anonymizováno] před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalovaný uhradil celkem 2 700 Kč. Sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své smluvní povinnosti. Dne [datum] [anonymizováno] uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni podání žaloby žalovaný ničeho dalšího neuhradil. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení: -) částky 44 550 Kč„ sestávající se z dlužné jistiny ve výši 28 701,73 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 15 848,27 Kč“, -) kapitalizovaných úroků ve výši 3 730,65 Kč, -) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 808,36 Kč, -) úroků ve výši 23,28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28 701,73 Kč od [datum] do zaplacení, -) úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28 701,73 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalobkyně na jednání konaném dne [datum] vzala žalobu zpět co do poplatků ve výši 15 848,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 730,65 Kč a úroku 23,28 % ročně z částky 28 701,73 Kč od [datum] do zaplacení. V tomto rozsahu soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil ve výroku I tohoto rozsudku. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti. 5. Žalovaný dne [datum] podal„ žádost o spotřebitelský úvěr“ ve výši 25 000 Kč. [anonymizováno] se žalovaným téhož dne uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] poskytl žalovanému 30 000 Kč Tyto skutečnosti prokazují kopie listin„ [anonymizována dvě slova] – žádost o spotřebitelský úvěr“ ze dne [datum],„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ze dne [datum]. 6. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na splacení úvěru celkem uhradil 2 700 Kč. Tuto skutečnost prokazuje výpis„ [anonymizována dvě slova]“ ze dne [datum], přičemž žalovaný netvrdil, že by zaplatil více. Soud proto vychází z tvrzení žalobkyně. 7. [anonymizováno] s žalobkyní uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou [anonymizováno] postoupil pohledávky z úvěru, které měl za žalovaným, na žalobkyni. Postoupení pohledávky žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. Prokazuje to kopie„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ ze dne [datum] a„ Podací lístek“ ze dne [datum]. 8. Soud nemá za prokázáno, že [anonymizováno] splnil povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že [anonymizováno] ji prověřil na základě -) vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného (rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry), které zaznamenal do„ [anonymizována dvě slova]“ ze dne [datum]; -) ověřením takto získaných informací oproti dokladům vyžádaných od žalovaného (pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o zápůjčku a nájemní/podnájemní smlouva); -) ověřením z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. 9. Soud nemá za prokázáno, že by [anonymizováno] něco z toho učinil, neboť žalobkyně o tom nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně tak neprokázala, že [anonymizováno] ověřoval příjmy žalovaného, rodinné, majetkové a pracovní poměry žalovaného. Žalobkyně ani netvrdila, že [anonymizováno] posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr nahlédnutím do databází registrů, např. [anonymizována dvě slova], [příjmení]. [anonymizováno] nezjišťoval případné dluhy žalovaného. 10. Soud nemá pochybnosti o věrohodnosti provedených důkazů. 11. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne [datum] požádal [anonymizováno] o spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. [anonymizováno], aniž by řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, téhož dne uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejím základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. [anonymizováno] uzavřel se žalobkyní uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou postoupil na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalovaný na splacení úvěru uhradil 2 700 Kč. 12. Po právní stránce soud věc posoudil podle„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ mezi [anonymizováno] a žalovaným ze dne [datum], podle zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. V daném případě spolu [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva byla uzavřena mezi [anonymizováno] jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Sjednaný úvěr podléhá zákonu o spotřebitelskému úvěru, jelikož byl sjednán úvěr se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž nešlo žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 4 nebo o omezení podle § 5 zákona o spotřebitelském úvěru. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. 17. V daném případě [anonymizováno] nesplnil svou povinnost náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného stanovenou v citovaném ustanovení § 86 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle konstantní judikatury soudů takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. 33 Cdo 382/2018 nebo ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018, všechny dostupné na [webová adresa]). Tato rozhodnutí se sice vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ale„ to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“ (citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]), a tak by se tyto závěry měly uplatňovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nic se také nemění na závěru Ústavního soudu, že je„ neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/11, dostupný na [webová adresa]; srov. též výše uvedený nález sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených důvodů došel soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná. 18. Vzhledem k tomu, že [anonymizováno] poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je žalovaný podle ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé tohoto zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 27 300 Kč, tzn. rozdíl mezi částkou 30 000 Kč, již [anonymizováno] poskytl žalovanému (jistina úvěru), a uhrazenou částkou 2 700 Kč. Co se týče ostatních uplatněných nároků, žalobkyně pro ně vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru postrádá právní důvod. Soud proto