27 C 365/2023-57 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy [anonymizováno] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku sestávající se ze součtu poskytnuté zápůjčky (100 000 Kč), poplatků a úroků (93 029 Kč) ve 36 měsíčních splátkách po 5 362 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že [anonymizováno] před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalovaný uhradil celkem 79 248 Kč. Sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své smluvní povinnosti. Dne [datum] [anonymizováno] uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem; výše pohledávky činila 172 246,58 Kč bez příslušenství. Ke dni podání žaloby žalovaný ničeho dalšího neuhradil. Žalobkyně navrhla, aby povinnost zaplatit dlužnou částku uložil žalovanému soud. 2. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení -) částky 113 781 Kč„ sestávající se z dlužné jistiny ve výši 64 570,99 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 49 210,01 Kč“, -) kapitalizovaných úroků ve výši 1 858,21 Kč, -) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 982,64 Kč, -) úroků ve výši 14,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 64 570,99 Kč od [datum] do zaplacení, -) úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 64 570,99 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Žalobkyně na jednání dne [datum] vzala žalobu zpět co do částky 49 201,01 Kč za poplatek za zápůjčku, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 858,21 Kč a co do úroku 14 % ročně z částky 64 570,99 Kč od [datum] do zaplacení. Soud na základě tohoto částečného zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1 až 2 o. s. ř. řízení v odpovídajícím rozsahu zastavil. 4. Žalovaný se ve věci vyjádřil dne [datum] v rámci odporu proti platebnímu rozkazu (č. j. EPR 167961/2023-5) tak, že smlouva je vzhledem ke smluvním pokutám, RPSN atd. v rozporu s dobrými mravy a neodpovídá obvyklé míře. Dále uvedl, že při sepsání smlouvy na něho byl vyvíjen tlak s tím, že čím dříve smlouvu podepíše, tím dříve dostane peníze. Při vymáhání uvedené částky nadto žalobkyně měnila výši dlužné částky, což žalovaný dokládal e-mailovovou komunikací ze dne [datum] -„ Výzva k úhradě pohledávky, sp. zn. [číslo]“. 5. Soud má za prokázané následující skutečnosti. 6. Žalovaný dne [datum] uzavřel s [anonymizováno] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě [anonymizováno] poskytl žalovanému 100 000 Kč Tyto skutečnosti prokazují kopie listin„ [anonymizována dvě slova] – žádosti o spotřebitelský úvěr“ ze dne [datum],„ Smlouva o zápůjčce – [ulice] na [anonymizováno]“ ze dne [datum] a„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru [ulice] na [anonymizováno]“ ze dne [datum]. 7. Žalovaný celkem uhradil 79 248 Kč. Tuto skutečnost prokazuje„ Tabulka umoření“ ze dne [datum]. Žalovaný netvrdil, že zaplatil více. 8. [anonymizováno] se žalobkyní uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou postoupil na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Tuto skutečnost prokazuje kopie„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ ze dne [datum]. 9. Postoupení pohledávky žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. Prokazuje to kopie„ Podacího lístku“ ze dne [datum]. 10. Soud nemá za prokázáno, že [anonymizováno] splnil povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného [příjmení] prověřil na základě -) vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného (rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry), které zaznamenal do„ [anonymizována dvě slova]“ ze dne [datum]. -) ověřením takto získaných informací oproti dokladům vyžádaných od žalovaného (pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o zápůjčku, daňové přiznání žalovaného a nájemní/podnájemní smlouva). 11. Žalobkyně neprokázala, že by [anonymizováno] něco z toho učinil, neboť o tom nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně ani netvrdila, že [anonymizováno] posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr nahlédnutím do databází registrů, např. NRKI, BRKI, [příjmení], centrální evidence exekucí či insolvenčního rejstříku. [anonymizováno] dále neověřoval příjmy žalovaného, neboť nelze vycházet z žalobkyní předloženého daňového přiznání [právnická osoba], s.r.o., jelikož o příjmech žalovaného ničeho nevypovídá. Žalobkyně dále neprokázala ani to, že [anonymizováno] ověřoval rodinné, majetkové a pracovní poměry žalovaného, neboť ohledně výše zmíněné pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně nadto ani netvrdila, že by posoudila a zohlednila dluhy žalovaného, přičemž již z předmětné smlouvy o zápůjčce vyplývá, že byla zčásti (43 365 Kč) poskytnuta na refinancování zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo]. 12. Soud nemá pochybnosti o věrohodnosti provedených důkazů. 13. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne [datum] podal„ žádost o spotřebitelský úvěr“ ve výši 50 000 Kč. [anonymizováno], aniž by řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, se žalovaným téhož dne uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému 100 000 Kč. [anonymizováno] s žalobkyní uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou na žalobkyni postoupil pohledávku za žalovaným. Žalovaný na splacení zápůjčky uhradil 79 248 Kč. 14. Po právní stránce soud věc posoudil podle„ Smlouvy o zápůjčce – [anonymizována tři slova]“ mezi [anonymizováno] a žalovaným ze dne [datum], podle zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 15. [anonymizováno] a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena mezi [anonymizováno] jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Sjednaný úvěr podléhá zákonu o spotřebitelskému úvěru, jelikož byl sjednán úvěr se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž nešlo žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 4 nebo o omezení podle § 5 zákona o spotřebitelském úvěru. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. 17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. 19. V daném případě [anonymizováno] nesplnil svou povinnost náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného, stanovenou v citovaném ustanovení § 86 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle konstantní judikatury soudů takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. 33 Cdo 382/2018 nebo ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018, všechny dostupné na [webová adresa]). Tato rozhodnutí se sice vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ale„ to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“ (citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]), a tak by se tyto závěry měly uplatňovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebit