27 C 90/2023-74 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne [datum] podepsal smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 105 000 Kč, který mu vyplatila dne [datum]. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného hradit úvěr. Žalovaný na splacení úvěru neuhradil ničeho. V důsledku toho dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný přes výzvy neuhradil dluhy z úvěru. Žalobkyně proto navrhla, aby jejich zaplacení uložil žalovanému soud. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem 181 780 Kč, a to -) 105 000 Kč za nesplacenou jistinu úvěru, -) 23 880,65 Kč za úroky ke dni zesplatnění úvěru, -) 998 Kč za 2 smluvní pokuty po 499 Kč za prodlení se zaplacením splátky [číslo] -) 400 Kč za náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením s úhradou splátek za 2 náhrady po 200 Kč u splátek [číslo] -) 51 502 Kč za smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 128 880,65 Kč, a to za dobu od [datum] do vyhotovení žaloby, -) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 93,59 % ročně z částky 105 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 238 636 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil; žalovaný tudíž ani nepopřel tvrzení žalobkyně, že na splacení úvěru ničeho neuhradil. 3. Soud má za prokázány následující skutečnosti. 4. Žalobkyně je společností, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Prokazuje to„ Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru“ ze dne [datum]. 5. Dne [datum] spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne [datum] vyplatila žalovanému 105 000 Kč Tyto skutečnosti prokazují kopie„ Předsmluvního formuláře“,„ Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru“ ze dne [datum],„ Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo]“ ze dne [datum],„ Karty klienta“ ze dne [datum] a„ Dokladu o vyplacení úvěru - otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ s datem zúčtování [datum]. Uvedenými listinami byl prokázán také jejich obsah. 6. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila na základě -) dokladů a informací získaných od žalovaného: dokladů o příjmech, výpisů z bankovních účtů a prohlášení žalovaného, -) databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti: SOLUS a Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a insolvenčního rejstříku, -) jakož i z jiných zdrojů, jmenovitě na základě tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), o neexistenci přechozí smlouvy ve stavu žalobního vymáhání, o neevidenci neplatnosti dokladu totožnosti žalovaného, o ne-evidenci zaměstnavatele žalovaného v insolvenčním rejstříku a na základě doporučení ke schválení obchodníkem jednajícím se žalovaným. 7. Soud má za prokázané tvrzení žalobkyně, že -) žalobkyně měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele žalovaného o jeho průměrné čisté měsíční mzdě ve výši 42 000 Kč; -) žalobkyně měla k dispozici formulář hodnocení klienta ze dne [datum]; -) žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného v databází SOLUS. 8. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě -) insolvenčního rejstříku, neboť žalobkyně k prokázání těchto skutečností nepředložila žádný důkaz; -) databáze NRKI, protože listina označená„ Výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI)“ s datem dotazu [datum] neobsahuje osobní informace žalovaného (jméno, příjmení, pohlaví, rodné číslo, datum narození) a je z ní tedy patrné, že žalovaný prověřen nebyl. Nadto neobsahuje ani žádné CBS skóre; -) výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet], protože žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně předložila pouze screenshoty z elektronického bankovnictví žalovaného, prokazující, že je majitelem předmětného účtu a že mu byla dne [datum] převedena od zaměstnavatele částka 42 125 Kč, odpovídající měsíční mzdě žalovaného; -) jiných zdrojů, a to o neevidenci neplatnosti dokladu totožnosti žalovaného a o neevidenci zaměstnavatele žalovaného v insolvenčním rejstříku, protože žalobkyně k prokázání těchto skutečností nepředložila žádný důkaz. 9. Soudu je z vlastní činnosti známo, že v době podpisu smlouvy o úvěru byla se žalovaný vedena nejméně dvě exekuční řízení pro jeho dluhy. 10. Na základě shora uvedeného soud došel k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí zjišťovala informace, které se týkaly schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně před uzavřením smlouvy pouze nahlédla do registru SOLUS, získala od žalovaného potvrzení o výši jeho průměrné čisté měsíční mzdy a screenshot internetového bankovnictví žalovaného prokazující zaslání mzdy žalovaného dne [datum]. K dispozici měla ještě občanský průkaz žalovaného, což žalobkyně prokázala tím, že předložila jeho kopii. To je k posouzení poměrů žalovaného nedostatečné. Z těchto podkladů žalobkyně mohla zjistit leda příjmy žalovaného. 11. Žalobkyně měla k dispozici údaje o výdajích od žalovaného, které jsou zaznamenané v hodnocení klienta ze dne [datum]. Jediným údajem byly ale náklady na bydlení ve výši 1 820 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by tento údaj ověřovala. Žalobkyně nezískala žádné informace o dalších poměrech žalovaného, zejména těch, které ovlivňují jeho výdaje (náklady na osobní spotřebu, počet vyživovaných osob, dluhy atd.), a exekučních řízeních. 12. Žalobkyně při hodnocení žalovaného vycházela z měsíčních výdajů žalovaného ve výši 5 320 Kč („ životní minimum“ 3 410 Kč +„ bydleni“ 1 820 Kč). Údaj o nákladech na bydlení („ nájemné, inkaso“) je navíc zjevně podhodnocený, protože částka 1 820 Kč by stačila sotva na zálohy na energie. 13. Údaj o„ životním minimu“, který nevychází z osobních poměrů žalovaného, je rovněž značně podhodnocený. Vyjde-li se hypoteticky z toho, že by výdaje na jídlo a pití dosahovaly asketických 100 Kč za den, tak za měsíc se jedná o 3 000 Kč. Na ostatní výdaje by zbyla částka 410 Kč, což by na pokrytí ostatních potřeb nestačilo. O tom, že měsíční výdaje žalovaného byly podstatně vyšší než výdaje, na základě kterých žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného, svědčí i fakt, že podle screenshotů internetového bankovnictví, které žalobkyni poskytl žalovaný, měl žalovaný na účtu zůstatek pouhých 97 Kč. Argumentace žalobkyně tím, že jako výdaje žalovaného použila životní minimum podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, neobstojí, neboť úvěruschopnost spotřebitele, kterému je poskytován spotřebitelský úvěr, musí být posuzována individuálně podle jeho reálné schopnosti splácet spotřebitelský úvěr; výše životního minima nevypovídá nic o skutečných výdajích žalovaného, a tedy ani o jeho schopnosti splácet úvěr. Kromě výdajů na bydlení tedy žalobkyně neměla k dispozici žádné informace o výdajích žalovaného. 14. Soud nemá také za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, jelikož a. žalobkyně neměla, kromě výdajů na bydlení, žádné informace o výdajích žalovaného. Bez údajů o individuálních výdajích žalovaného je řádné posouzení úvěruschopnosti vyloučeno. b. žalobkyně prý hodnotila žalovaného podle„ scóringového systému“, ale toto své tvrzení především neprokázala. I kdyby je prokázala (a popsala, jak tento systém pracuje, tedy hodnotí bonitu), nemělo by to na závěr soudu o nedostatečnosti posouzení úvěruschopnosti žalované vliv. Posouzení úvěruschopnosti je totiž ryze individuální záležitost, neboť se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Nelze proto vycházet jen ze statistických a průměrných údajů o výdajích obyvatelstva, např. o průměrných cenách nájmů, o životním minimu apod.; c. Za situace, kdy žalobkyně neměla (s výjimkou výdajů na bydlení) žádné informace o individuálních výdajích žalovaného, nemůže být řeč o splnění povinnosti žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. 15. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému„ Výzvu k zaplacení“ ze dne [datum] a ze dne [datum], dále„ Oznámení“ ze dne [datum], kterým prý žalovanému oznámila zesplatnění úvěru, a„ Předžalobní výzvu“ ze dne [datum], neboť o zaslání těchto listin žalovanému nepředložila žádný důkaz. 16. Soud nemá pochybnosti o věrohodnost provedených důkazů. 17. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne [datum] uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 105 000 Kč, který mu vyplatila dne [datum]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na splacení úvěru nic neuhradil. 18. Po právní stránce soud věc posoudil podle„ Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru“ mezi žalobkyní a žalovaným ze dne [datum], podle zákona číslo 89/20