8 C 50/2023-52 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 19 475 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že vozidlo [registrační značka] je evidováno jako provozované a že žalovaná, coby jeho provozovatel, neměla ode dne 1. 5. 2021 do 19. 2. 2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena zákonem. Soud vydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz ze dne 3. 3. 2023, [číslo jednací], který byl žalované doručen do datové schránky dne 7. 3. 2023. Žalovaná vůči elektronickému platebnímu rozkazu podala dne 17. 3. 2023 včasný odpor, ve kterém uvedla, že nárok žalobkyně považuje za sporný a tento neuznává. Žalovaná částka je dle ní příliš vysoko, což odůvodňuje uzavření komerčního povinného ručení s ročním pojistným ve výši 8 161 Kč. Na závěr odkázala na rozsudek vydaný zdejším soudem ve věci sp. zn. 7 C 149/2022. Žalovaná v následném vyjádření poukázala na další věc řešenou zdejším soudem (sp. zn. 33 C 296/2021), v němž došlo k uložení povinnosti žalované uhradit žalobkyni vymáhanou částku. Tento rozsudek žalovaná považuje za zásadní omyl, neboť se soud nevypořádal s nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4002/2013 a IV. ÚS 2221/13. Žalobkyně ve své replice uvedla, že žalované řádně doručila výzvu k zaplacení příspěvku, přičemž ji uložila lhůtu 60 dnů k dobrovolnému zaplacení, tedy lhůtu nad rámec minimální lhůty k zaplacení podle zákona č. 168/1999 Sb. (30 dnů). Ohledně rozsudku ve věci 7 C 149/2022 žalobkyně uvedla, že tento považuje za nesprávný a v případě nebagatelnosti sporu by se vůči němu odvolala, neboť má za to, že tehdy soud nesprávně posoudil právní otázku. Žalobkyně považuje odkaz žalované na výše zmíněné nálezy Ústavního soudu za neaplikovatelné, neboť v poměrech od 1. 1. 2018, kdy došlo účinnosti novely zákona č. 168/1999 Sb., jsou nálezy bez právního významu. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná měla v minulosti uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ohledně vozidla [registrační značka] v minulosti od 24. 8. 2018 do 2. 11. 2020 (prokázáno údaji o pojištění vozidla, č. l. 35). Následně je evidováno až uzavření povinného ručení od 20. 2. 2022 (prokázáno údaji o pojištění vozidla, č. l. 34 a rekapitulací údajů pojistné smlouvy [číslo]). Žalovaná tedy neměla v období od 1. 5. 2021 do 19. 2. 2022 uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na motorové vozidlo (osobní automobil) [registrační značka], což žalobkyně zjistila v rámci předepsaného procesu (prokázáno údaji z registru vozidel a výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] v sekci„ Údaje o (ne) pojištění“ ze dne 10. 3. 2022). Ačkoli bylo vozidlo nepojištěné, v registru vozidel bylo nadále evidováno jako provozované (prokázáno údaji z registru vozidel). Přitom je to právě žalovaná, která je od 1. 8. 2018 evidována jako vlastník i provozovatel uvedeného automobilu (prokázáno údaji z registru vozidel). Žalobkyně zaslala žalované ohledně výše uvedeného automobilu výzvu k úhradě příspěvku ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy; zásilka byla žalované uložena k vyzvednutí dne 14. 3. 2022 (prokázáno písemným zněním výzvy ze dne 10. 3. 2023 spolu s údaji o sledování zásilek v internetovém portálu České pošty). Nato poslala žalované předžalobní výzvu k plnění (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 2. 8. 2022 a doručenkou datové zprávy z téhož dne). V řízení u zdejšího soudu evidovaném pod sp. zn. 7 C 149/2022 byla žaloba na zaplacení příspěvku ve výši 7 125 Kč zamítnuta z důvodu že se jediný zaměstnanec žalované společnosti nenacházel na území ČR, vozidlo tak fakticky nemohl užívat a to stálo zaparkované na parkovišti; vyhovění žalobě – přiznáním žalované částky – by tak soud shledával jako rozporné s dobrými mravy (prokázáno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 2. 2023, č. j. 7 C 149/2022-61). Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2. Dle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. Podle § 15 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti u vozidla, jehož provoz je podmíněn pojištěním odpovědnosti, je vlastník vozidla podléhajícího registraci vozidel povinen požádat o vyřazení vozidla z provozu podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, není-li vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel jako zaniklé nebo vyvezené do jiného státu. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalovaná porušila svou zákonnou povinnost, a vozidla zanechala nepojištěné v období od 1. 5. 2021 do 19. 2. 2022. Žalobkyně proto vyměřila dle zdvihového objemu válců sazbu denního příspěvku a vynásobila ji počtem dní (v souladu s § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb.), po které automobil nebyl pojištěn. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil, jehož vlastníkem i provozovatelem je žalovaná, v předmětném období byly evidovány jako provozované. Proto žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku v intencích § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. Uvedené je podmínkou oprávněnosti nároku na zaplacení příspěvku po žalované. Splatnost tohoto příspěvku pak nastává uplynutím nejméně 30 dnů od doručení této výzvy, v tomto případě nastala až po 60 dnech od doručení, tedy 24. 5. 2022, neboť žalované byla výzva uložena dne 14. 3. 2022. Od následujícího dne také žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ze zákona žalované vyplývá taktéž povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Následně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Soud podotýká, že dne 1. 1. 2018 nastala účinnost zákona č. 293/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., v jehož § 1 odst. 2 písm. a) bylo nově stanoveno, že nestanoví-li zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Od účinnosti této novely je tedy pro povinnost vlastníka/provozovatele automobilu mít sjednané povinné ručení rozhodujícím kritériem to, zdali je takové vozidlo evidované v registru vozidel jako provozované. Výjimky stanovil § 15 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. (žádost o vyřazení vozidla z provozu, zápis vozidla jakožto zaniklého či vývoz vozidla do jiného státu). Žalovaná však žádost ani jednu z těchto výjimek nenaplnila, pročež byla povinna mít podle § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., sjednáno povinné ručení. Tvrzení žalované o faktickém neprovozování vozidla na veřejných komunikacích proto nemůže obstát. Potud se proto soud v tomto řízení neztotožnil s právním závěrem učiněným v řízení sp. zn. 7 C 149/2022. Argumentaci žalované směřující vůči totožnosti nároku jako v řízení projednávaném pod výše uvedenou sp. zn. 7 C 149/2022 je rovněž nutné odmítnout, neboť v onom řízení bylo projednáván nárok na příspěvek za předcházející