33 C 263/2024-51 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 26. 7. 2024 domáhala zaplacení částky 15 629 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 13 437 Kč za dobu od 24. 4. 2024 do 22. 7. 2024 a ve výši 0,1 % denně z částky 13 437 Kč za dobu od 23. 7. 2024 do zaplacení, a to z titulu úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o podnikatelském úvěru č. L283931 ze dne 9. 4. 2024. Žalobou uplatněný nárok sestával z jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, kterou žalobkyně převedla na účet žalované č. , č. účtu, dne 9. 4. 2024, poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 3 437 Kč podle článku 1.2.c. smlouvy o úvěru, úroku ve výši 192 Kč, poplatků za upomínky ve výši celkem 2 000 Kč podle článku 5.4. smlouvy o úvěru a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně za dobu od 24. 4. 2024 do 22. 7. 2024 a 0,1 % denně za dobu od 23. 7. 2024. Úvěr byl splatný dne 23. 4. 2024, žalovaná jej však nesplatila. Žalobkyně uvedla, že vyzvala žalovanou k zaplacení před podáním žaloby.2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.3. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním., právnická osoba, řízení nebylo prokázáno, a to ani po poučení žalobkyně podle § 118a o. s. ř., že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovanou. Ta je sice v listině označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. L283931 (kterou soud provedl k důkazu) uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaná skutečně projevila vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listina obsahuje na místě podpisu žalované pouze uvedené číslo , hodnota, , ovšem z ničeho neplyne, že tímto číslem disponovala právě a pouze žalovaná a že přítomnost tohoto čísla v textu dokládá, že právě žalovaná projevila svou vůli tuto smlouvu sjednat. Soud dále provedl důkaz fotografiemi občanského průkazu žalované a informací o příchozí platbě ve výši 1 Kč, nicméně ve vztahu k tvrzenému sjednání smlouvy všechny tyto důkazy ve svém souhrnu dokládají podle zhodnocení soudu nanejvýš to, že žalobkyně byla se žalovanou v nějakém styku, avšak nedokládají, že žalovaná projevila vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu o úvěru, tím spíše právě v tom znění, které žalobkyně předložila.5. Žalobkyně převedla na účet č. , č. účtu, dne 9. 4. 2024 částku 10 000 Kč (prokázáno informací o odchozí platbě), přičemž uvedený účet byl veden pro žalovanou (prokázáno informací o příchozí platbě).6. Žalobkyně vyhotovila čtyři výzvy k zaplacení dluhu (prokázáno výzvami ze dne 28. 4., 3. 5., 8. 5. a 13. 5. 2024), které vždy odeslala do datové schránky žalované jako podnikající fyzické osoby; první z nich tam byla dodána dne 28. 4. 2024 (prokázáno detaily jednotlivých odeslaných datových zpráv). Žalovaná v té době měla živnostenské oprávnění (prokázáno výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku). Žalobkyně dále vyzvala žalovanou k úhradě i prostřednictvím své právní zástupkyně (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 3. 6. 2024 a dodejkou datové zprávy). Soud dospěl k závěru, že žalovaná byla k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) vyzvána první z uvedených výzev; za obdobného použití ustanovení § 573 o. z. soud dospěl k závěru, že výzvu lze pokládat za doručenou třetí pracovní den po odeslání (a zároveň dodání) do datové schránky, tedy ve čtvrtek 2. 5. 2024.7. Jiné důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že právě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, avšak neprokázala, a to ani po poučení podle § 118a o. s. ř., že právě s ní sjednala smlouvu o úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou tvrzená smlouva o úvěru nebyla se žalovanou uzavřena.9. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od žalobkyně přijala částku 10 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byla proto povinna ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinila. Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce 10 000 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení poplatku za sjednání a čerpání úvěru či dalších poplatků a úroku, neboť tyto nároky se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu celkem 5 629 Kč proto soud žalobu zamítl.11. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měla žalovaná plnit v pátek 3. 5. 2024. Počínaje následujícím dnem 4. 5. 2024 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.12. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž s ohledem na datum počátku prodlení žalované (4. 5. 2024, jak je uvedeno výše) soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od 4. 5. 2024 do zaplacení. Naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při zohlednění jistiny i příslušenství byli účastníci úspěšní ve srovnatelném rozsahu, soud proto rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.