33 C 264/2024-84 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 10. 5. 2024 domáhala zaplacení částky ve výši 69 200,95 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 11. 8. 2022 uzavřela její právní předchůdkyně, společnost Multitude , jméno FO, p.l.c., se žalovaným prostřednictvím webových stránek smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr, že žalovaný jej čerpal v konečné výši 69 200,95 Kč, že úvěr měl být žalovaným splacen do 19. 10. 2023 a že žalovaný úvěr nesplatil. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2023.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. K ústnímu jednání soudu se nedostavil žádný z účastníků.4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. V řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovaným. Ten je sice v listině označené jako úvěrová smlouva (kterou soud provedl k důkazu) uveden svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaný skutečně projevil vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listina neobsahuje jeho podpis ani jakýkoli jiný projev jeho vůle takovou smlouvu sjednat.6. V řízení dále nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Žalobkyně k tomu žádná konkrétní tvrzení, jak bylo postupováno při zjišťování, ověřování a posuzování příjmů a výdajů žalovaného, neuvedla, ani k tomu nepředložila žádné důkazy. Přitom splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 11. 8. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jelikož žalobkyně k tomu mimo stručných a zcela obecných sdělení nic konkrétního neuvedla a neoznačila, dospěl soud nutně k závěru, že dostupné podklady nemohly stačit k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a že právní předchůdkyně žalobkyně se ověřováním příjmů a výdajů žalovaného buď vůbec nezabývala, nebo jen zcela formálně a povrchně. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit.7. Prokázáno naproti tomu bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v období od 11. 8. 2022 do 24. 11. 2022 částku celkem 46 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . (zjištěno z potvrzení o jednotlivých platbách), přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovaného (zjištěno z informace o účtu od , právnická osoba, .).8. Žalovaný žalobkyni ani její právní předchůdkyni z uvedené částky nic neuhradil (nic jiného netvrdil, ani neprokazoval).9. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek a tabulkové přílohy). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno současně s výzvou k úhradě ze strany právního zástupce žalobkyně (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 11. 2023, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 11. 2023 a podacího lístku).10. Z dalších provedených důkazů (listina označená jako standardní podmínky úvěrové smlouvy na č. l. 15 až 22, listina označená jako standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 31 až 34, listina označená jako platební informace na č. l. 45 a tabulka na č. l. 60) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.11. Soud neprováděl k důkazu listiny, které byly žalobkyní předloženy v anglickém jazyce; význam, který snad měly mít pro řízení, ostatně ani nebyl žalobkyní jakkoli vysvětlen.12. Žádné další relevantní důkazy nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.13. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 46 500 Kč, z nichž žalovaný nic nesplatil, avšak neprokázala, že právě s ním její právní předchůdkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru a že by před poskytnutím úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného dluh splatit. Prokázáno bylo, že pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni.14. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně přijal částku 46 500 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byl proto povinen ji (po postoupení pohledávky) žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinil. Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce 46 500 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni ani její právní předchůdkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek, jež by se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu převyšujícím dlužnou jistinu ve výši 46 500 Kč proto soud žalobu zamítl.16. Pokud šlo o otázku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení, je podle mínění soudu nutno současně přihlédnout k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.18. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného dluh splatit. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru uzavřena byla, byla by absolutně neplatná podle citovaného ustanovení. Za této situace nelze podle mínění soudu žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalovanému úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy nejenže její právní předchůdkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, ale navíc ani nebylo prokázáno řádné uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, oproti situaci, kdy by „jen“ nebyla zkoumána úvěruschopnost.21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchy