10 C 60/2023-305 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20.3.2023 domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 99 000 Kč jako bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaní jsou podílovými vlastníky pozemku p.č. , hodnota, v k.ú , adresa, , jehož součástí je rodinný dům č.p. 375 (dále jen „Nemovitost“, a v případě rodinného domu č.p. 375 dále jen „Dům“). Žalobkyně je spoluvlastníkem id. 1/2, přičemž svůj podíl nabyla na základě darovací smlouvy ze dne , datum, . Žalovaný 1/ je pak spoluvlastníkem id. 1/8, žalovaná 2/ spoluvlastníkem id. 1/4 a žalovaný 3/ spoluvlastníkem id 1/8. Předmětný Dům je nicméně dlouhodobě užívána pouze žalovanými, jako dalšími spoluvlastníky, a to nad rámec jejich spoluvlastnického podílu na Nemovitosti. Žalobkyně tak má proti nim jako z užívání vyloučený spoluvlastník nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající obvyklému nájemnému v daném čase a místě. Podle znaleckého posudku činilo obvyklé nájemné pro rok 2019 částku 18 000 Kč/měsíčně a pro rok 2020 částku 16 000 Kč/měsíčně. Žalobkyně se domáhá náhrady za bezesmluvní užívání za období od 1.září 2019 do 31.srpna 2020 (dále jen „rozhodné období“), a to ve výši ½ shora uvedeného nájemného.2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že své podíly na Nemovitosti nabyli v říjnu 2021 darem od , Jméno žalované A, staršího, zemřelého dne , datum, , který byl bratrem žalobkyně, otcem žalovaných 1/ a 3/ a manželem žalované 2/. Ten předmětnou Nemovitost koupil do podílového spoluvlastnictví se svými rodiči v roce 1987, přičemž od počátku Nemovitost užíval pro potřeby bydlení výlučně právě , Jméno žalované A, starší se svoji rodinou. Žalobkyně, ani jejich rodiče, si užívání Nemovitosti nikdy nenárokovali, což se nezměnilo ani poté, co se žalobkyně v roce 1995 stala vlastnicí ideální ½ Nemovitosti, kdy tento podíl nabyla darem od rodičů. Žalobkyně pro změnu od roku 1992 dosud využívá bezplatně obytnou přístavbu Garáže vedle shora uvedeného rodinného domu, kterou vybudoval , Jméno žalované A, starší částečně i za pomoci žalobkyně. Od roku 2021 běží u zdejšího soudu řízení o žalobě žalobkyně, jíž se domáhá určení spoluvlastnictví k objektu Garáže. Současný stav tak trvá desítky let a je výsledkem konkludentně uzavřené a dlouhodobě respektované dohody, kdy se žalobkyni dostává kompenzace v podobě užívání převážné části objektu Garáže s přístavbou, jejímž vlastníkem byl , Jméno žalované A, starší. V období, za které se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení, byl spoluvlastníkem id. ½ , Jméno žalované A, starší, neboť žalovaní nabyli své podíly až v říjnu 2021. Žalovaní navrhli mimo jiné přerušení řízení do skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. , Anonymizováno, ve věci žaloby žalobkyně o určení vlastnického práva k objektu Garáže.3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, , kterým žalobu v plném rozsahu zamítl s odůvodněním, že žalovaní nejsou v dané věci pasivně legitimováni s tím, že spoluvlastníkem předmětné Nemovitosti byl v rozhodné době právní předchůdce žalovaných - , Jméno žalované A, starší, nar. , datum, . Žalovaní tak užívali ideální jednu polovinu Nemovitosti na základě práva odvozeného od , Jméno žalované A, staršího, nikoliv však bez právního důvodu.4. K odvolání žalobkyně byl shora uvedený rozsudek zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace za nesprávný, a to s ohledem na ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. ve spojení s ust. § 2994 o. z. Dal-li totiž někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Přenechá-li tedy jeden ze spoluvlastníků nemovité věci bez dohody s ostatními spoluvlastníky do užívání jinému celou nemovitou věc a tím nadužívá vlastní spoluvlastnický podíl, může se spoluvlastník, s jehož podílem bylo neoprávněně disponováno, domáhat vydání bezdůvodného obohacení i na uživateli věci, který se zřetelem ke všem okolnostem případu nebyl (ve smyslu ustanovení § 2994 o. z.) objektivně důvodně přesvědčen o tom, že spoluvlastník, jenž mu umožnil užívání celé věci, byl k takovému nakládání s věcí oprávněn (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2021, publikován pod sp. zn. 28 Cdo 1519/2021). Je tak zřejmé, že pro vztahy vzniklé po 1. lednu 2014 má spoluvlastník nemovité věci právo domáhat se vydání bezdůvodného obohacení na základě ustanovení § 2994 o. z. i proti takovému uživateli nemovitosti, který při jejím užívání nebyl v dobré víře. Za této situace označil názor soudu I. stupně o nedostatku pasivní věcně legitimace žalovaných jako prostých uživatelů předmětné nemovitosti přinejmenším za předčasný (tedy nesprávný). Soud I. stupně pak uložil, aby se v dalším řízením zaměřil nejprve na otázku, zda byli žalovaní v rozhodné době v dobré víře, že , Jméno žalované A, starší, který jim umožnil užívání celé věci, byl k takovému nakládání s nemovitostí oprávněn s tím, že důkazní břemeno ohledně tohoto tvrzení nesou žalovaní.5. Žalovaní následně uvedli, že v , jméno FO, žil od okamžiku jeho zakoupení do spoluvlastnictví , Jméno žalované A, staršího a jeho rodičů výlučně , Jméno žalované A, starší se svojí postupně se rozrůstající se rodinou, tj. manželkou a syny. Ani rodiče, ani žalobkyně, která se stala spoluvlastnicí , jméno FO, v roce 1995, po , Jméno žalované A, starším za užívání , jméno FO, nad rámec jeho spoluvlastnického podílu nikdy ničeho nepožadovali a ani nikdy neuplatňovali nárok na bydlení v Domě. Žalovaní tak mají za to, že mezi rodiči a , Jméno žalované A, starším byla uzavřena konkludentní dohoda o takovémto způsobu užívání, na které se nic nezměnilo ani poté, co rodiče darovali v roce 1995 svůj podíl žalobkyni. Ta vstoupila do stávající dohody o výlučném a bezplatném užívání Domu , Jméno žalované A, starším a jeho rodinou s tím, že ten ji umožnil užívání Garáže, která byla vždy jeho výlučným majetkem. Tato Garáž je totiž ve skutečnosti komfortním dvoupodlažním rodinným domem, přičemž tento objekt žalobkyně počala užívat bezplatně již v roce 1992 a tento stav trvá do současnosti. Ani jedna ze stran za vzájemné užívání nemovitostí nikdy ničeho nehradila, nic se nevypořádávalo.6. Žalobkyně namítla, že , Jméno žalované A, starší nemohl být nikdy v dobré víře, že je oprávněn užívat celý Dům, popřípadě jej dát do užívání třetím osobám, neboť z darovací smlouvy mu bylo známo, že v roce 1995 se žalobkyně stala spoluvlastníkem id. ½ Domu. Proto ani nikdy nemohl disponovat nadpoloviční většinou hlasů spoluvlastníků. Žalobkyně s , Jméno žalované A, starším nikdy neuzavřela jakoukoliv smlouvu, a to ani konkludentně, na jejímž základě by byl oprávněn užívat Dům, či jej dát k užívání třetím osobám, také v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. Žalobkyně až do vzniku sporu mezi ní a žalovanými pouze trpěla užívání Domu nad rámec spoluvlastnického podílu , Jméno žalované A, starším. Uvedené ale nezakládá jakýkoliv právní titul žalovaným a , Jméno žalované A, staršímu k bezplatnému užívání spoluvlastnického podílu žalobkyně. Závěrem žalobkyně uvedla, že je i nadále přesvědčena, že ji náleží spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ na Garáži a proto dovoláním napadla pro ni nepříznivý rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba na určení, že je jejím spoluvlastníkem.7. V podání ze dne 9.10.2024 žalovaný 3/ uvedl, že vyjádřením ze dne 23.8.2023 vyzval žalobkyni k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 612 000 Kč za užívání Garáže žalobkyní bez právního titulu, a to za období od 1.9.2020 do 30.6.2023, přičemž vyšel z obvyklého nájemného ve výši 18 000 Kč/měsíčně. Dále pak uplatnil eventuální zápočet této pohledávky vůči nároku uplatněného žalobou pro případ, že by soud shledal nárok žalobkyně důvodným.8. Soud usnesením ze dne 9.10.2024 č.j. 10 C 60/2023-217 řízení přerušil do skončení dovolacího řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 29 C 309/2021 o žalobě žalobkyně na určení, je spoluvlastníkem id. ½ Garáže. Obě strany tehdy dávaly najevo, že po vyjasnění vlastnictví Garáže by mezi nimi mohlo dojít k vypořádání vzájemných nároků dohodou. Poté co byl dovolacím soudem zrušen zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze, bylo řízení znovu přerušeno, a to usnesením ze dne 3.3.2025 č.j. 10C 60/2023- 229 do nového pravomocného skončení řízení vedeného pod sp.zn. 29 C 309/2021. Poté, co se žalobkyně pravomocně domohla určení vlastnického práva k id. ½ Garaže soud usnesením ze dne 28.5.2025 č.j. 10 C 60/2023- 245 rozhodl o pokračování řízení.9. V podání ze dne 30.9.2025 žalobkyně uvedla, že se domohla určení, že je spoluvlastníkem id. ½ Garáže a dále se ohradila proti uplatněnému zápočtu. Zatímco jí nebylo umožněno užívat Dům vůbec, ona umožňovala , Jméno žalované A, staršímu a žalovaným užívání jak Domu, tak Garáže, což i fakticky činili. Protož