12 C 146/2025-66 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jakožto smluvní pokuty z titulu porušení smluvně sjednaného zákazu konkurence ze strany žalovaného.2. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že dne 22. 3. 2024 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o obchodním zastoupení (dále také jen „Smlouva“), kterou se žalovaný pro žalobkyni zavázal vyvíjet činnost k uzavírání ochodů žalobkyně v oblasti prodeje a instalace systémů obnovitelných zdrojů energie, tepla a ohřevu vody. Součástí Smlouvy byla v článku VI. ujednaná konkurenční doložka, kterou se žalovaný zavázal dodržovat zákaz vyvíjení obchodní činnosti pro třetí subjekty, v postavení konkurujícímu žalobkyni. Pro případ porušení tohoto zákazu byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně v průběhu smluvního vztahu zjistila, že žalovaný vyvíjí činnost obchodního zastoupení ve prospěch společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, ., která je v přímém konkurenčním postavení vůči žalobkyni. Dne 25. 6. 2024 byla ze strany žalobkyně pro hrubé prošení povinností Smlouva s žalovaným vypovězena a žalovaný vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč. Žalovaný však i přes zaslanou předžalobní výzvu žalobkyni ničeho neuhradil.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Za nesporné označil uzavření Smlouvy mezi účastníky se shora uvedenou konkurenční doložkou. K tvrzenému nároku namítl, že tento je zcela neurčitý ohledně údajného porušení Smlouvy ze strany žalovaného (kdy se žalobkyně v zásadě odkazuje text jediného e-mailu) převedších stran časového určení, neb v daném období po uzavření Smlouvy již žádnou činnost pro společnost , právnická osoba, , právnická osoba, . nevykonával, nadto nemá za prokázané, že by tato byla v přímém konkurenčním postavení vůči žalobkyni. Samotnou konkurenční doložku považuje žalovaný za neurčitou z důvodu nejednoznačného vymezení sankcionovaných povinností a vágního použití pojmu „přímé konkurenční postavení“. Z opatrnosti též žalovaný navrhl případnou moderaci smluvní pokuty.4. Vzhledem k nedostatečným skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě vyzval soud usnesením ze dne 26. 6. 2025, č.j. 12 C 146/2025-17, žalobkyni k jejich doplnění, konkrétně:- jakou konkrétní činnost žalovaný vyvíjel pro společnost , právnická osoba, , právnická osoba, .- v jakém právním vztahu ke společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, . tak žalovaný činil- v jakém konkrétním období žalovaný vyvíjel činnost pro společnost , právnická osoba, , právnická osoba, .- v čem spočívá podnikatelská činnost společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, ., pakliže má být v přímém konkrečním postavení vůči žalobkyni.Soud dále žalobkyni poučil, že pokud svá tvrzení ve stanovené lhůtě nedoplní a neoznačí důkazy prokazující svá tvrzení, vystavuje se nebezpečí nepříznivého rozhodnutí ve věci samé.5. Na výzvu soudu žalovaná reagovala podáním z 10. 7. 2025, kde uvedla, že žalovaný působil jako obchodní zástupce společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, . pro prodej a realizaci instalací fotovoltaických elektráren, což by mělo vyplývat z telefonického hovoru s paní , jméno FO, , bývalou zaměstnankyní žalobkyně. Přesná forma spolupráce ani kdy tato probíhala není žalobkyni známa. Dále žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, je vůči ní v přímém konkrečním postavení, neboť vyvíjí podnikatelskou činnost v oblasti prodeje a instalace fotovoltaických elektráren obdobně jako žalobkyně.6. V rámci jednání ve věci konaného dne 11. 9. 2025 byla žalobkyně soudem opětovně vyzvána k doplnění zcela nedostačených skutkových tvrzení a dáno jí kvalifikované poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.”). Žalobkyně po tomto poučení nad rámec obsahu podání z 10. 7. 2025 ničeno nového neuvedla, s tím, že dané skutečnosti, Anonymizováno, vyplývají z komunikace s paní , jméno FO, , kde se žalovaný představil jako obchodní zástupce a dále z e-mailové komunikace s jednatelem společnosti , právnická osoba, .7. Soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. Žalobkyně ani po opakovaných výzvách ze strany soudu (usnesením ze dne 26. 6. 2025 a při jednání dne 11. 9. 2025) nebyla schopna vylíčit ani „opětné body“ na nichž postavila svou žalobu. Žalobkyně se po žalovaném domáhá smluvní pokuty z titulu porušení konkurenční doložky žalovaným, avšak nijak blíže nekonkretizovala, v jakém vztahu měl být žalovaný vůči společnosti , právnická osoba, , jakou činnost pro ni prováděl (případně v jakém rozsahu a četnosti) ani v jakém konkrétním období či dnech tak měl činit. Mimoto se ze Smlouvy podává, že žalovanému byla zakázána toliko výdělečná činnost, tedy případně by bylo ještě na místě žalobkyni poučit i k doplnění tvrzení o údajné úplatě pro žalovaného.8. Z důvodu neunesení břemene tvrzení soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. Za dané situace nebylo na místě provádět jakékoli dokazování, kdy k tvrzením žalobkyně soud poznamenává, že nedostatečná skutková tvrzení nelze nahrazovat odkazem na důkazní prostředky, z jejichž provedení by tato tvrzení měla následně zpětně vyplynout. Nadto je soud nucen souhlasit s žalovaným, že žalobkyně ke svým neurčitým tvrzení předložila značně omezené důkazní prostředky, přičemž by případně bylo nutno žalobkyni taktéž vyzvat k jejich doplnění.9. Z hlediska procení ekonomie se soud již nezabýval vznesenou námitkou neurčitosti Smlouvy ani nepřiměřeností smluvní pokuty.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 18 328 Kč, která se sestává z odměny za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „AT“), (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci, účast na jednání dne 11. 9. 2025) při sazbě 5 100 Kč za každý úkon podle § 7 bod 5 AT, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby, cestovní výdaje na trase , adresa, a zpět dne 11. 9. 2025, vzdálenost do místa sídla soudu a zpět do sídla advokáta činí dohromady 100 km, průměrná spotřeba vozidla činí 5,7 l/100 km, cena motorové nafty dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. činila 34,70 Kč/l, sazba základní náhrady (amortizace) 5,80 Kč/km, tedy celková výše náhrady jízdného činí 778 Kč, dále žalovanému náleží náhrada za ztrátu času stráveného na cestě, a to 150 Kč za každou i jen započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 a. t., tedy za cestu do místa sídla soudu a zpět náleží náhrada za 6 započatých půlhodin, tedy celkem 900 Kč a dále 21 % DPH podle § 137 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení žalovanému k rukám jeho advokáta. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.