12 C 154/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že darovací smlouva uzavřená dne 2. 9. 2024 mezi jeho tetou , jméno FO, jako dárkyní žalovaným jako obdarovaným ohledně převodu bytové jednotky č. , adresa, umístěné v budově č.p. , Anonymizováno, – bytový dům, umístěna na pozemku parc. č. , adresa, a spoluvlastnického podílu o velikosti 4291/546021 na společných částech a prostorách budovy a spoluvlastnického podílu velikosti 4291/546021 na pozemku, to vše v obci , adresa, , v katastrálním území , adresa, , na LV č. , hodnota, (jednotka č. , adresa, ) a č. , adresa, /budova a pozemek), pro katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, (dále též jako „nemovitost“), je neplatná. Stěžejním důvodem neplatnosti darovací smlouvy byl nátlak vyvíjený na dárkyni v době uzavření smlouvy ze strany žalovaného, a to ve chvíli, kdy dárkyni po hospitalizaci v nemocnici byla sdělena vážná diagnóza ve spojení s progresí onkologického onemocnění. Žalovaný měl v dárkyni vyvolat pocit, že se o ní její rodina nechce starat, a že ona je na něm zcela závislá. Žalobce vidí svůj naléhavý právní zájem v tom, že darovací smlouvou došlo k ohrožení jeho dědického práva na dědictví po obdarované.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť ve věci již bylo rozhodnuto. Žalobce také neprokázal, že by měl na určení neplatnosti darovací smlouvy naléhavý právní zájem. Dle žalovaného byl vztah mezi ním a dárkyní přátelské povahy. Znali se přes společnou známost přibližně 12 let a v posledních pár letech žalovaný dárkyni aktivně pomáhal. Ta v roce 2022 o bytu pořídila a povolala k němu žalovaného jako dědice. Záměr dárkyně převést byt na žalovaného byl tak zřejmě dlouhodobý.3. Jelikož se ve věci jedná o určovací žalobu, zabýval se soud nejdříve otázkou, jestli žalobci svědčí naléhavý právní zájem na určení neplatnosti darovací smlouvy dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (o. z.).4. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. , hodnota, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Žaloba o určení ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže například právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113, event. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. , hodnota, , ročník 2004). Lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod č. , hodnota, v sešitě č. , hodnota, z roku 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zamítá-li soud žalobu na určení pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 27. února 1997, sp. zn. 3 Cdon 1097/96, a z 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněné pod č. , hodnota, a 21 v sešitě č. , hodnota, z roku 1997 časopisu Soudní judikatura). (dle Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4880/2010)5. Nejvyšší soud ve výše citovaném rozhodnutí doplnil, že určovací žaloby musí sloužit především potřebám praktického života a být vhodným procesním prostředkem, jenž bude sloužit k minimalizaci dalších soudních sporů a nikoliv iniciovat další soudní spory. Vyhověním žalobě na určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti – jestliže by tento nárok byl uplatněn samostatně – by se v poměrech žalobce ničeho nezměnilo. Uvedený rozsudek by se totiž nemohl stát podkladem k provedení zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí k předmětným nemovitostem ve prospěch žalobce a zakládal by tak situaci přispívající k nezbytnému podání další žaloby na určení. Platnost uzavřené darovací smlouvy by soud prvního stupně řešil jako otázku předběžnou v řízení o určení vlastnictví k předmětným nemovitostem.6. Závěry výše uvedené citace judikatury Nejvyššího soudu lze zcela uplatnit v této věci. Žalobce se domáhá neplatnosti smlouvy, kterou byla dárkyní darována žalovanému nemovitost. Žalobce se tak mimo jiné snaží dosáhnout ochrany svého dědického práva po dárkyni. Vyslovení neplatnosti darovací smlouvy však nemůže vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků, neboť neplatnost darovací smlouvy je pouze předběžnou otázkou v řízení, kterým by bylo postaveno najisto, jestli dárkyně byla v den úmrtí vlastníkem nemovitosti. Vyslovení neplatnosti darovací smlouvy by proto vedlo pouze k vytvoření dalších sporů mezi účastníky, což je zcela proti účelu určovací žaloby. Tedy, jak shledal i Nejvyšší soud, žalobce domáhající se neplatnosti darovací smlouvy nemá naléhavý právní zájem na vyslovení neplatnosti, pokud se lze domáhat určení práva nebo právního vztahu, v tomto případě vlastnictví. Navíc, vyslovení neplatnosti darovací smlouvy soudem by nebylo způsobilé založit mezi účastníky další práva a povinnosti, když na základě takového výroku nelze v žádném případě provést zápis do katastru nemovitostí. Chybí v něm vyslovení, kdo by měl být jako vlastník do veřejného seznamu zapsán.7. V řízení nebylo prokázáno, že by měl žalobce naléhavý právní zájem na vyslovení neplatnosti darovací smlouvy, a to, přestože byl zastoupen advokátem a soud ho opakovaně k doložení naléhavého právního zájmu vyzýval. Soudu tedy nezbylo než žalobu výrokem I. tohoto rozsudku jako zcela nedůvodnou zamítnout.8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 12 140 Kč a jsou tvořeny odměnou za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu) 1 úkon po 5 620 Kč dle § 7 odst. 5 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy celkem 11 240 Kč a náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené 2 úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 900 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen hradit k rukám právní zástupkyně žalovaného.