12 C 214/2025-15 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. 7. 2025 domáhá zaplacení částky ve výši 11 832,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 12. 10. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto jistinu splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 6 214,93 Kč, s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 99, 5 Kč a poplatkem za službu Presto ve výši 330 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 187,9 Kč vypočtenou jako 0,1 % denně z jistiny úvěru, a to za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 19. 6. 2025. Žalovaný i přesto na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil3. Soud po splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 10. 2024 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 22 200 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny, poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatkem za službu Presto za expresní vyplacení každé tranše ve výši 165 Kč. Strany si dále sjednaly pro případ prodlení žalovaného právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od prvního dne prodlení. Celkové RPSN smlouvy bylo sjednáno ve výši 1 990, 24 % (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně zaslala žalovanému celkem 5 000 Kč, a to ve třech platbách ve výši 2 000 Kč dne 12. 10. 2024, 1 300 Kč dne 17. 10. 2024 a 1 700 Kč dne 17. 10. 2024 (viz listina Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a Autorizace ověření totožnosti) Žalobkyně zaslala žalovanému dne 19. 6. 2025 předžalobní výzvu (viz předžalobní upomínka ze dne 19. 6. 2025, podací lístek z téhož dne). V řízení se neprokázalo, že by žalovaný žalobkyni cokoliv uhradil5. Soud nezjistil nic významného pro řízení z výpisu posouzení úvěruschopnosti, z informací o úvěru, z listiny s názvem „Identifikované příjmy“ a ze souhlasu se zpracováním osobních údajů.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 5 000 Kč, a to na účet žalovaného, což má soud za prokázané z přehledu bankovních transakcí. Žalovaný se vedle jistiny zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za službu Presto v celkové výši 330 Kč. Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Tu žalobkyně požaduje za prvních 90 dnů prodlení žalovaného ve výši 187,9 Kč. Stranami sjednaná RPSN ve výši 1 990, 24% zakládá hrubý nepoměr mezi stranami a je v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že říjnu 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,53 % ročně, a je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 389,3% ročně přesahuje běžnou úrokovou sazbu 45 násobně, roční procentní sazba nákladů 1 990, 24 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 233 násobná. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí 4 999,99 Kč. Co do této částky je tedy žaloba důvodná. Za této situace se soud se pro nadbytečnost nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní.10. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu dvou pracovních dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 19. 6. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 24. 6. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 26. 6. 2025. Počínaje následujícím dnem 27. 6. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 4 999,9 Kč od 27. 6. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku nároku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 11 832,32 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 4 999,9 Kč a nevyhověno v částce 6 832,42 Kč, tedy ve věci měl úspěch žalovaný. Tomu však v řízení žádné náklady nevznikly, soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.