12 C 220/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 22 075,64 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovanou a , právnická osoba, (dále jen „předchůdce“) dne 27. 5. 2020. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalované 10 000 Kč a ta se zavázala tuto částku splatit a dále uhradit poplatek ve výši 9 335 Kč. Žalovaná na svůj dluh splatila celkem 3 243 Kč. Žalobkyně se vedle nesplacené jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru domáhá kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 600 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p.a z částky 8 887,21 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení (zčásti kapitalizovaného) a smluvního úroku ve výši 11,75% p.a z částky 8 887,21 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi ní a předchůdcem. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno spolu s výzvou k okamžitému splacení dluhu dne 1. 2. 2022. Žalovaná i přesto na svůj dluh víc neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl bez nařizování jednání dle § 115a o. s. ř.4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná a předchůdce spolu uzavřeli dne 27. 5. 2020 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě předchůdce poskytl žalované 10 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu s poplatkem ve výši 9 335 Kč. Procentuální úvěrová sazba byla stanovena ve výši 88 %. Celkové RPSN úvěru bylo sjednáno ve výši 210,87 % (prokázáno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaná splatila na svůj dluh šest měsíčních splátek v celkové výši 3 243 Kč. Poslední splátka byla zaplacena 13. 9. 2020. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s předchůdcem 28. 1. 2022. (prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávky). Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022 a zároveň byla žalovaná vyzvána k okamžitému splacení dluhu (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, výzvou k úhradě dluhu ze dne 10. 2. 2022). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu dne 24. 3. 2025. (prokázáno předžalobní výzvou, podacím archem). V řízení se neprokázalo, že by žalovaná na svůj dluh něčeho dalšího plnila.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Předchůdce a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě předchůdce žalované poskytl částku 10 000. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 19 355 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena úrokem ve výši 88 % ročně a dalšími poplatky. RPSN bylo stanoveno ve výši 210,87 %. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, což představuje smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje sankční poplatky ve výši 1 600 Kč. Žalovaná na splátkách úvěru uhradila celkem 3 243 Kč. Za těchto podmínek požaduje žalobkyně celkem 22 075,64 Kč. Žalovaná by tak měla za úvěr 10 000 Kč hradit celkem 25 318,64 Kč, tedy 15 318,64 Kč nad rámec jistiny. Tento hrubý nepoměr ve vzájemném plnění stran je založen řetězením neobvykle vysokých úroků, poplatků za zpracování úvěru, nepřiměřené poplatky za doplňkové služba, opakovaných smluvních pokut a paušálních náhrad nákladů na vymáhání pohledávky, a to v intenzitě, která se zjevně příčí dobrým mravům.K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v květnu 2020, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 7,44 % ročně, a je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 88 % ročně přesahuje běžnou úrokovou sazbu přibližně 12 násobně, roční procentní sazba nákladů 210,87 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 26 násobná.9. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výši činí rozdíl mezi poskytnutou jistinou 10 000 Kč a zaplacenými splátky ve výši 3 243 Kč, celkem tedy o 6 757 Kč. Co do této částky je tedy žaloba důvodná.10. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o.z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu dvou pracovních dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 24. 3. 2025, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 27. 3. 2025 (§ 573 o.z.). Nejpozději měla tedy žalovaná plnit 31. 3. 2025, počínaje následujícím dnem 1. 4. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 6 757 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Převážně úspěšná žalovaná by měla nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů podle míru úspěchu ve věci. S ohledem na skutečnost, že ji ale žádné náklady nevznikly (zůstala v řízení zcela nečinná) rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.