12 C 225/2025-12 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 57 929,59 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 24. 10. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku ve výši 163 250 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 0,88 % denně z nesplacené jistiny, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1, 99 % z vyplacené tranše a poplatkem za službu Presto ve výši 2 969,98Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 135 250 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 1 939,92 Kč vypočtenou jako 0,1 % denně z jistiny úvěru, a to za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 21. 5. 2025. Žalovaný i přesto na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 10. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 0,88 % denně z nesplacené jistiny, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1, 99 % z vyplacené tranše a poplatkem za službu Presto ve výši 2 969,98Kč. Strany si dále sjednaly pro případ prodlení žalovaného právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od prvního dne prodlení. Celkové RPSN smlouvy bylo sjednáno ve výši 1 257,03 % (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ) Žalobkyně zaslala žalovanému v období od 24. 10. 2023 do 3. 10. 2024 celkem 163 250 Kč (prokázáno listinou nazvanou „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a listinou nazvanou „Autorizace ověření totožnosti“). Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 135 250 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 21. 5. 2025 předžalobní výzvu (prokázáno výzvou ze dne 21. 5. 2025 a podacím lístkem z téhož dne). V řízení se neprokázalo, že by žalovaný žalobkyni cokoliv dalšího uhradil.5. Soud nezjistil nic významného pro řízení z výpisu posouzení úvěruschopnosti, z informací o úvěru, z listiny s názvem „Identifikované příjmy“ a ze souhlasu se zpracováním osobních údajů.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému celkem 163 250 Kč, a to na účet žalovaného, což má soud za prokázané z přehledu bankovních transakcí. Žalovaný se vedle jistiny zavázal hradit smluvní úrok ve výši 0,88 % denně z nesplacené jistiny, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a poplatek za službu Presto ve výši 2 969,98 Kč. Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Tu žalobkyně požaduje za prvních 90 dnů prodlení žalovaného ve výši 1 939,92 Kč. Stranami sjednaná RPSN ve výši 1 257,03 % zakládá hrubý nepoměr mezi stranami a je v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v říjnu 2023, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,37 % p. a. ročně, a je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 321,2% ročně (0,88 % denně) přesahuje běžnou úrokovou sazbu téměř 34 násobně, roční procentní sazba nákladů 1 257,03 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 25 násobná.10. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Vzájemný vztah účastníků se tak pohybuje v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., kdy se žalovaný obohatil na účet žalobkyně o rozdíl mezi poskytnutým úvěrem ve výši 163 250 Kč a splacenou jistinou ve výši 135 250 Kč, tedy o částku 28 000 Kč. Co do této částky je tedy žaloba důvodná.11. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu dva pracovní dny. Výzva k plnění byla zaslána dne 21. 5. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 26. 5. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 28. 5. 2025. Počínaje následujícím dnem 29. 5. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 28 000 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku nároku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 59 865,51 Kč, přičemž žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 28 000 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v zásadě stejný, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.13. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.