12 C 313/2025-13 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 11 597 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (dále též jako „, právnická osoba, “) uzavřela dne 23. 5. 2024 se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě , právnická osoba, poskytla žalovaném na účet peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 360,29 Kč a úrokem v částce 236,71 Kč nejpozději dne 22. 6. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 9. 2025 byla uvedená pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku od této společnosti na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2025. Žalovaná přes upomínku zaslanou jí právním zástupcem žalobkyně dne 10. 9. 2025 žalobkyni ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jako „o. s. ř.“), bez nařízení jednání.4. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovanou a , právnická osoba, došlo dne 23. 5. 2024 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 360,29 Kč a úrokem v částce 236,71 Kč do 22. 6. 2024. Roční úrok byl sjednán ve výši 36 % a RPSN činilo 9 061,02 % (Viz smlouvu o spotřebitelském úvěru). , právnická osoba, poskytla dne 23. 5. 2024 na účet žalované 8 000 Kč. (viz potvrzení o provedení transakce) , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou společnosti , právnická osoba, . smlouvou ze dne 1. 9. 2025 (viz dílčí smlouvu o postoupení pohledávek) Žalobkyně nabyla od společnosti , právnická osoba, . pohledávku za žalovanou na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2025. (viz dílčí smlouvu o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a , právnická osoba, .) Žalobkyně zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu dne 12. 9. 2025. (viz oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu spolu s potvrzením o podání zásilky)5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované 8 000 Kč. Žalovaná se vedle jistiny zavázala hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 360,29 Kč a úrok v částce 236,71 Kč. Roční úrok byl sjednán ve výši 36 % jistiny a RPSN činilo 9 061,02 %. Stranami sjednaná úroková sazba spolu s RPSN zakládá hrubý nepoměr mezi stranami a je v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě sjednaný úrok ve výši 60 % byl v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v květnu 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,78 % p. a. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že ve smlouvě o úvěru sjednaná úroková sazba ve výši 36 % ročně a RPSN ve výši 9 061,02 % je v rozporu s dobrými mravy a smlouva je tak stižena absolutní neplatností dle § 588 o. z. Vzájemný vztah účastníků se tak pohybuje v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Žalobkyně zaslala na účet žalované jistinu ve výši 8 000 Kč. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, tedy se na účet žalobkyně obohatila o 8 000 Kč. Za této situace se soud pro nadbytečnost nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalované.9. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu tří pracovních dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 12. 9. 2025, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 16. 9. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měla tedy žalovaná plnit 19. 9. 2025. Počínaje následujícím dnem 20. 9. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývající části nároku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 11 597 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 8 000 Kč a nevyhověno v částce 3 597 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 4 403 Kč, což je po zaokrouhlení 37,97 % předmětu řízení.11. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 615 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a.t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby). Soud dále přiznal náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a náhradu DPH ve výši 315 Kč.12. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 37,97 % z 2 615 Kč činí 992,92 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.13. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.