16 C 289/2020-579 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou ze dne 15.12.2020 došlou soudu dne 15.12.2020 domáhá nahrazení rozhodnutí (Rady) Energetického regulačního úřadu Energetického regulačního úřadu ze dne 14.října 2020 č. j. 07835-40/2017-ERU tak, že se zamítá návrh žalovaného na uložení povinnosti žalobce zaplatit žalovanému podporu elektřiny formou zeleného bonusu dle zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dle cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2018 a č. 9/2018, za elektřinu vyrobenou ze sluneční energie v části výrobny , právnická osoba, , adresa, A o výkonu 1,363 MW za období březen 2019 ve výši 1.176.112,30 Kč, která odpovídá části této podpory splatné ke dni 22.května 2019, a návrh žalovaného na uložení povinnosti žalobci zaplatit žalovanému podporu elektřiny formou zeleného bonusu dle zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dle cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2018 a č. 9/2018, za elektřinu vyrobenou ze sluneční energie v části výrobny , právnická osoba, , adresa, A o výkonu 1,363 MW za období leden 2019, únor 2019, březen 2019 a duben 2019 ve výši 2.261.331,13 Kč, která odpovídá části této podpory splatné v období mezi 22.květnem 2019 a 25.červnem 2019.2. Žalobce v návrhu uvádí, že mu bylo dne 15.10.2020 doručeno rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 14.10.2020 č. j. 08341-26/2019-ERU, kterým Rada ERÚ zamítla rozklad žalobce ze dne , právnická osoba, .2020 proti rozhodnutí ERÚ č. j. 08341-18/2019-ERU ze dne , právnická osoba, .2020 a toto rozhodnutí potvrdila. Předmětem řízení bylo uložení povinnosti žalobci vyplatit žalovanému jakožto navrhovateli (i) podporu elektřiny formou zeleného bonusu dle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů za tvrzenou část A výrobny , právnická osoba, , adresa, o výkonu 1,363 MW za období březen 2019 ve výši 1.176.112,30 Kč (výrok I); (ii) podporu elektřiny formou zeleného bonusu za tvrzenou část A výrobny , právnická osoba, , adresa, o výkonu 1,363 MW za období leden 2019, únor 2019, březen 2019 a duben 2019 ve výši 2.261.331,13 Kč (výrok II) a (iii) náhradu nákladů řízení včetně DPH ve výši 12.584 Kč (výrok III).3. V rámci řízení před ERÚ žalovaný podal dne 22.5.2019 návrh na zahájení sporného řízení ve smyslu § 141 správního řádu u ERÚ, jakožto orgánu příslušnému k rozhodování dle § 52 zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, jehož předmětem byl návrh na stanovení povinnosti žalobce vyplatit žalovanému podporu elektřiny formou zeleného bonusu (dále jen „POZE“) za elektřinu vyrobenou v části výrobny žalovaného pracovně nazvané , právnická osoba, , adresa, A o výkonu 1,361 MW za období března 2019 ve výši 1.176.112,30 Kč spolu s náklady správního řízení. Žalovaný dále podal dne 25.6.2019 návrh na zahájení dalšího sporného řízení o stanovení povinnosti žalobce vyplatit žalovanému POZE za elektřinu vyrobenou v části výrobny , právnická osoba, , adresa, A o výkonu 1,361 MW za období ledna, února, března a dubna 2019 ve výši 2.261.331,13 Kč spolu s náklady správního řízení. O spojení řízení rozhodl ERÚ usnesením č. j. 08341-2/2019-ERU ze dne 28.8.2019, přičemž zahájil řízení o obou uplatněných nárocích pod sp. zn. SLS-, č. účtu, -ERU.4. Žalovaný provozuje výrobnu elektřiny z fotovoltaických zdrojů v k. ú. obce , adresa, (dále jen „, právnická osoba, , adresa, “). Žalovanému byla rozhodnutím ERÚ č. j. 11280-7/2010-ERU ze dne 29.9.2010 udělena licence č. , hodnota, na výrobu elektřiny v , právnická osoba, , adresa, na výkon 1,363 MW (tvrzená část , právnická osoba, , adresa, A). Výrobna , právnická osoba, , adresa, , respektive udělená licence byla následně rozhodnutím ERÚ č. j. 14146-9/2010-ERU ze dne 10.12.2010 rozšířena o výkon 2,640 MW (tvrzená část , právnická osoba, , adresa, B). Celkový tvrzený výkon výrobny , právnická osoba, , adresa, uvedený na licenci na základě výše uvedených rozhodnutí ERÚ proto měl činit 4,003 MW. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 62 , právnická osoba, /2013-738 ze dne 18.2.2016 bylo rozhodnutí o rozšíření licence o výkon 2,640 MW (tvrzená část , právnická osoba, , adresa, B) zrušeno, přičemž žaloba na zrušení původní nerozšířené licence (část , právnická osoba, , adresa, A) byla zamítnuta. S ohledem na četné přeměny právnických osob - právních předchůdců žalovaného došlo k dalším licenčním změnám souvisejícím s , právnická osoba, , adresa, a žalovanému byla rozhodnutím ERÚ ze dne 10.8.2015 č. j. 06435-46/2015-ERU udělena licence č. , hodnota, – v této licenci potom byla stále vedena pouze jedna výrobna o jednom výrobním zdroji a deklarovaném celkovém výkonu 3,992 MW. K řádné úpravě licence a promítnutí rozdělení výrobny , právnická osoba, , adresa, na dva samostatné výrobní zdroje o výkonu 1,36274 MW a 2,62904 MW došlo až nabytím právní moci rozhodnutí ERÚ o změně rozhodnutí o udělení licence č. , hodnota, ze dne 9.7.2019 č. j. 06753-6/2019-ERU – tedy ke dni 10.7.2019. Na základě údajů uvedených v licenci č. , hodnota, tedy existovala až do 10.7.2019 pouze jedna výrobna elektřiny o jednom výrobním zdroji, která měla deklarovaný výkon, jež byl součtem výkonu obou tvrzených „částí“, tedy , právnická osoba, , adresa, A a , právnická osoba, , adresa, B. Ze zákonných ani podzákonných předpisů potom nijak nevyplývá možnost vyplácet POZE pouze pro část výrobny elektřiny. Rozdělení provozovny , právnická osoba, , adresa, na dvě samostatné části označované jako , právnická osoba, , adresa, A a , právnická osoba, , adresa, B je postaveno pouze na zavádějícím označení dvou částí energetického zařízení, které odpovídají výkonu pro tvrzené části , právnická osoba, , adresa, A a , právnická osoba, , adresa, B, obě tyto tvrzené části však v předmětné době byly součástí jediné výrobny , právnická osoba, , adresa, označené v systému ERÚ i v systému žalobce číslem 13880_T11, resp. součástí jediného zdroje v této výrobně pod označením 015062_Z11. Tato skutečnost vyplývá zejména z výpisu ze systému žalobkyně a dále z rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 62 , právnická osoba, /2013-738 ze dne 18.2.2016, ze kterého bez dalšího vyplývá, že licence byla udělena pro jeden výrobní zdroj o celkovém výkonu 4,003 MW. K tomuto oddělení označení výrobního zdroje došlo až v roce 2016, po vydání rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 62 , právnická osoba, /2013-738 za účelem dočasného vyřešení sporné situace, a to pouze do vydání rozhodnutí o kasační stížnosti žalovaného. Provozovna , právnická osoba, , adresa, tak byla v předmětné době dočasně a z důvodu opatrnosti rozdělena pouze v rámci systému evidence operátora trhu (nikoli evidence licencí aj.) na dvě části, které žalovaný účelově zaměňuje za oddělené výrobny elektřiny, respektive výrobní zdroje, za které náleží POZE. Samotný proces rozšíření , právnická osoba, , adresa, o část , právnická osoba, , adresa, B byl od počátku provázen excesy na straně žalovaného, respektive jeho právních předchůdců. Dle závěrů uvedených v rozhodnutí ERÚ není zákonnou úpravou v oblasti POZE stanoveno, že výrobna elektřiny musí být rozdělena na více zdrojů, pokud její část již nesplňuje podmínky pro účast v systému výplaty POZE. Pokud v důsledku zrušení rozhodnutí o rozšíření licence o tvrzenou část , právnická osoba, , adresa, B, respektive dalších kroků žalovaného a jeho předchůdců došlo k dalším „komplikacím administrativně - technického charakteru“, v důsledku kterých byla licence stále vedena pro celou provozovnu, respektive výrobnu , právnická osoba, , adresa, , nelze toto přičítat k tíži žalovaného. Jak v rozhodnutí ERÚ, tak v rozhodnutí Rady je údajná oddělenost částí , právnická osoba, , adresa, odůvodněna pouze odkazem na tvrzení žalovaného, respektive na blíže nespecifikované revizní zprávy, aniž by byla tato skutečnost nějak konkrétně popsána a odůvodněna. Minimálně revizní zprávy pro rozšíření výrobny , právnická osoba, , adresa, (tvrzenou část , právnická osoba, , adresa, B) byly ve správním soudnictví shledány nesprávnými a rozpornými se zákonem, pokud tedy ERÚ odkazuje právě na tyto revizní zprávy (což z obou rozhodnutí není zřejmé) nelze je považovat za řádný důkaz. Podle žalobce nebylo ani prokázané, že pro obě tvrzené části , právnická osoba, , adresa, bylo zavedeno samostatné měření a žalobce z pozice operátora trhu nemá možnost správnost a relevanci údajného rozdělení , právnická osoba, , adresa, , respektive zavedení samostatného měření nijak ověřit a proto je odkázán především na údaje uvedené na licenci. Kromě toho žalovaný od počátku zamýšlel pouze rozšířit výkon původního výrobního zdroje a nikoliv přidat do výrobny výrobní zdroj nový, což vyplývá právě z údajů uvedených v rozhodnutí o rozšíření licence. Žalovaný nesplnil povinnosti držitele licence podle § 9 odst. 1 zákona č. 458/2001 Sb., o