26 C 231/2025-24 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 17 395 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 395 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“), na základě které poskytl původní věřitel žalovanému dne 17. 4. 2024 úvěr ve výši 12 000 Kč, a to zasláním na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Poskytnutý úvěr ve výši 12 000 Kč měl být spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 039,93 Kč a úrokem ve výši 355,07 Kč splacen nejpozději dne 17. 5. 2024. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 postoupena původním věřitelem společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 naposledy uvedenou společností žalobkyni. Žalovaný na dlužnou částku ke dni podání žaloby ničeho neuhradil. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby předžalobní výzvou ze dne 25. 6. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Žalovaná a původní věřitel uzavřeli dne 17. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 355,07 Kč (36 % ročně) a poplatkem za úvěr. Poplatek za úvěr byl sjednán ve výši 3023,96 Kč při řádném splacení úvěru, resp. ve výši 5 039,93 Kč při překročení doby splatnosti. RPSN činilo při řádném splacení úvěru 1 946,12 %, resp. 9 057,82 % při překročení doby splatnosti úvěru (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 17. 4. 2024). Původní věřitel poskytl žalovanému dne 17. 4. 2024 částku 12 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (viz potvrzení o provedení transakce), přičemž majitelem uvedeného účtu byl právě žalovaný (viz sdělení , právnická osoba, . ze dne 24. 9. 2025). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 5. 6. 2025 (viz smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní). Postoupení bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2025 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2025 a podací lístek z téhož dne). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 25. 6. 2025 (viz výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 6. 2025 a podací lístek z téhož dne). V řízení se neprokázalo, že by žalovaný na svůj dluh něčeho plnil.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 12 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit celkem 17 395 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena poplatkem ve výši 5 039,93 Kč a úrokem ve výši 36 % ročně z jistiny úvěru. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 36 % ročně, což je spolu s celkovými náklady úvěru v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v dubnu 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,71 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 36 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 1 946,12 % pro případ řádného splacení, resp. ve výši 9 057,82 % pro případ překročení doby splatnosti úvěru jsou pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nesrovnatelné, a tudíž v rozporu s dobrými mravy.9. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 12 000 Kč.10. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž žalobkyně mu k tomu v předžalobní výzvě ze dne 25. 6. 2025 určila přiměřenou lhůtu 3 dnů. Předžalobní výzva byla zaslána 25. 6. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 30. 6. 2025 (§ 573 o.z.). Nejpozději tedy měl žalovaný plnit 3. 7. 2025, počínaje následujícím dnem 4. 7. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 4. 7. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 12 000 Kč z 17 395 Kč, celkově byla proto úspěšná v rozsahu přibližně 68,99 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 31,01 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně tedy činí 37,98 %.12. Výše plné náhrady nákladů řízení činí celkem 2 815 Kč a sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 1 000 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 400 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba včetně jejího doplnění ze dne 29. 10. 2025;c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony;d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tedy 315 Kč.13. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznal soud žalobkyni 37,98 % z částky 2 815 Kč, tedy 1 069 Kč.14. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.