26 C 5/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 29 929,17 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 28. 12. 2024 do zaplacení jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a , Anonymizováno, se sídlem , jméno FO, (dále jako „právní předchůdce žalobkyně “) dne 27. 5. 2024. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 22 700 Kč zasláním na účet č. , č. účtu, , a to konkrétně: dne 27. 05. 2024 částku 4 500Kč, dne 29. 05. 2024 částku 5 000 Kč, dne 31. 05. 2024 částku 2 500 Kč, dne 19. 06. 2024 částku 7 500 Kč, dne 09. 07. 2024 částku 1 200,- Kč, dne 06. 08. 2024 částku 2 000 Kč s tím, že úvěr měl být splatný nejpozději do 27. 12. 2024. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne 27. 1. 2020 ve spojení s jejími dodatky. Před postoupením pohledávky uhradila žalovaná celkem 8 223 Kč. Žalobkyni byla postoupena pohledávka ve výši 29 929,17 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 15 489,73Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 1 000 Kč (4x 250 Kč) a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 13 439,44 Kč.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:Žalovaná a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 27. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované celkem částku 22 700 Kč na účet v časovém rozmezí od 27. 5. 2024 do 6. 8. 2024 a žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 146,949 % ročně nejpozději do 27. 12. 2024 (viz úvěrová smlouva ze dne 27. 5. 2024 a listina nazvaná Zjištění Air bank ze dne 16. 6. 2025). Žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 8 223 Kč celkem. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právní předchůdcem žalobkyně (viz smlouvu o postoupení pohledávek ve spojení s jejími dodatky). Postoupení bylo žalované oznámeno 15. 1. 2025 společně s předžalobní výzvou (oznámení o postoupení pohledávky a výzva k plnění ze dne 15.1. 2025 a podací lístek zásilky z totožného dne). V řízení se neprokázalo, že by žalovaná na svůj dluh něčeho dalšího plnila.Po právní stránce soud věc posoudil následovně:Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 22 700 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit tuto částku s úrokem ve výši 146,949 % ročně z jistiny úvěru. Smluvní úrok považuje soud za nepřiměřený a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 86 %, což spolu s celkovými náklady úvěru a smluvní pokutou je v rozporu s dobrými mravy. Soud smlouvu o úvěru posuzoval jako celek bez ohledu na to, že žalobkyně požaduje jen část své pohledávky.1. Soud proto uzavřel, že smluvní úrok sjednaný ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalované. Žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 8 223 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí rozdíl vyplacené částky 22 700 Kč právní předchůdkyní žalované a zaplacenou částkou žalovanou 8 223 Kč, což činí právě 14 477 Kč. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku, o úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů od data 28. 12. 2024, a ve zbylé části žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byla částka 29 929,17 Kč. Žalovaná byl v řízení úspěšná v částce 15 452,17 Kč a neúspěšná v částce 15 452,17 Kč, tedy ve vyšší části. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.