26 C 86/2025-22 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení částky 55 280,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 998,48 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 13. 12. 2024 uzavřela se žalovaným prostřednictvím internetových stránek www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , o poskytnutí úvěru až do výše 30 600 Kč. Žalovanému byly vypláceny na bankovní účet. č. , č. účtu, následující částky: dne 13. 2. 2024 částka 15 459 Kč, dne 13. 12. 2023 částka 17 000 Kč, dne 30. 5. 2024 částka 2 480 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla dne 16. 12. 2024. Vedle jistiny ve výši 26 829,91 Kč požadovala žalobkyně zaplacení poplatku za vyplacení úvěru ve výši 39,21 Kč, smluvního úroku ve výši 28 282,05 Kč a poplatky za služby ve výši 102,48 Kč a 26,88 Kč.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. Soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním., právnická osoba, řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovaným. Ten je sice v listině označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, “ (kterou soud provedl k důkazu) uveden svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaný skutečně projevil vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listina neobsahuje jeho podpis ani jiný projev vůle takovou smlouvu sjednat. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou tvrzená smlouva o úvěru nebyla se žalovaným uzavřena.5. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému v období 13. 2. 2023 do 16. 12. 2024 bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . částky 15 459 Kč, 17 000 Kč, 2 480 Kč (zjištěno ze sdělení uvedené banky ze dne 9. 7. 2025).6. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil částku 8 109,08 Kč, když žalovaný nic netvrdil ani neprokazoval.7. Z dalších důkazů, které žalobkyně předložila na podporu skutkových tvrzení soud žádná podstatná skutková zjištění neučinil. Žádné další relevantní důkazy nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalovanému převodem na jeho účet poskytla peněžní prostředky ve výši 34 939 Kč, avšak neprokázala, že právě s ním sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru. Žalovaný žalobkyni zaplatil 8 109,08 Kč.9. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Žalovaný od žalobkyně přijal celkem částku 34 939 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byl proto povinen ji žalobkyni vydat, což učinil co do částky 8 109,08 Kč. Proto bylo žalobě ohledně jistiny v rozsahu částky 26 829,92 Kč vyhověno. Vzhledem k tomu, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek, které by se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu převyšujícím částku 26 829,92 Kč proto soud žalobu zamítl.11. Ohledně prodlení žalovaného, soud dospěl k závěru, že nelze žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši při aplikaci § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., v platném znění, o spotřebitelském úvěru, s přihlédnutím k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004). Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů ze strany žalovaného, týkající se lhůty k plnění, soud určil jako přiměřenou lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku.12. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu vrácení části nezaplacené jistiny (vydání bezdůvodného obohacení) v částce 26 829,92 Kč ve lhůtě určené za obdobného použití výše uvedeného zvláštního zákonného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že lhůta k plnění je určena teprve tímto rozsudkem, neocitl se žalovaný dosud v prodlení, a soud proto žalobu zamítl též v rozsahu požadovaného úroku z prodlení.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., s tím, že žalovaný byl procesně úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.