33 C 119/2025-43 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 15. 8. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 51 900 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 15. 12. 2023 a 22. 12. 2023 uzavřela se žalovanou prostřednictvím webových stránek smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr dne 15. 12. 2023 a 22. 12. 2023 převodem na účet žalované č. , č. účtu, , že úvěr byl poskytnout na dobu neurčitou, žalovaná však měla hradit úrok ve výši 40 % měsíčně, že žalovaná se dostala do prodlení, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18. 7. 2024 a že nesplacená jistina činí 30 000 Kč. Pro případ prodlení se splácením byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně, kterou žalobkyně vyčíslila za období od 19. 7. 2024 do 14. 6. 2025 na 9 900 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2025.2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.3. Ústního jednání soudu se nezúčastnila žádná ze stran.4. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.5. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovanou. Ta je sice v listině označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ (kterou soud provedl k důkazu) uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaná skutečně projevila vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listina neobsahuje její podpis ani jiný projev vůle takovou smlouvu sjednat. Soud dále provedl k důkazu fotografie občanského a řidičského průkazu žalované, nicméně ty dokládají podle mínění soudu nanejvýš to, že strany byly v nějakém styku, nikoli však projev vůle k uzavření smlouvy konkrétního obsahu tvrzeného žalobkyní.6. V řízení dále nebylo prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 15. 12. 2023 a shodně i 22. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přitom musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně k tomu uváděla poměrně obecná tvrzení, nicméně konkrétně k tomu, jak bylo postupováno při zjišťování, ověřování a posuzování příjmů a výdajů právě žalované, uvedla v podstatě jen to, že měla k dispozici tři výplatní pásky žalované za období od září do listopadu 2023 (které soud rovněž provedl k důkazu a skutečně z nich vyplývá čistý měsíční příjem žalované převyšující v každém měsíci 30 tisíc korun) a žádost o úvěr a že ověřovala žalovanou z databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Přitom lze ale poukázat na to, že listina označená jako žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, (kterou soud též provedl k důkazu) jednak nebyla nikým podepsána, a tudíž není z ničeho zřejmé, že ji žalovaná jakkoli stvrdila, jednak z ničeho neplyne, že by žalobkyně jakkoli ověřovala údaj o měsíčních výdajích ve výši 10 000 Kč, který se nadto jeví jako spíše nápadně nízký. Dále soudu není zřejmé, zda žalobkyně skutečně ověřovala údaj o tom, že žalovaná nečelí žádným exekucím, když zdejší soud eviduje u žalované v období od roku 2016 celkem , hodnota, exekucí, z toho 11 zahájených nejpozději v roce 2022, a tedy před poskytnutím předmětného úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že dostupné podklady nemohly stačit k posouzení úvěruschopnosti žalované a že žalobkyně se ověřováním disponibilních příjmů a skutečných výdajů žalované buď vůbec nezabývala, nebo jen zcela formálně a povrchně. Žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit.7. Prokázáno naproti tomu bylo, že žalobkyně poskytla žalované dne 15. 12. 2023 částku 20 000 Kč a dne 22. 12. 2023 částku 10 000 Kč, a to v obou případech bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . (zjištěno ze dvou potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 12. 2023 a ze dne 22. 12. 2023), přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovanou (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 11. 9. 2025).8. Žalovaná žalobkyni nic neuhradila (nic jiného netvrdila, ani neprokazovala).9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby výzvou ze dne 14. 6. 2025 (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 a podacího lístku z téhož dne).10. Z dalších provedených důkazů (listina označená jako zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 7. 2024, jejíž doručení žalované ani nebylo nijak dokládáno, listina označená jako příloha č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.11. Žádné další relevantní důkazy nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.12. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, z nichž žalovaná nic nesplatila, avšak neprokázala, že právě se žalovanou sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru a že by před poskytnutím úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit.13. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od žalobkyně přijala částku 30 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byla proto povinna ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinila. Proto bylo žalobě ohledně jistiny v rozsahu částky 30 000 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek, jež by se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu převyšujícím částku 30 000 Kč proto soud žalobu zamítl.15. Pokud šlo o otázku prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení, je podle mínění soudu nutno současně přihlédnout k tomu, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.17. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalované spotřebitelský úvěr poskytnout.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru uzavřena byla, byla by absolutně neplatná podle citovaného ustanovení. Za této situace nelze podle mínění soudu žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalované úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ust