33 C 178/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 14. 10. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 26 595 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou prostřednictvím webových stránek dne 26. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr dne 26. 3. 2024 převodem na účet žalované č. , č. účtu, , že úvěr byl poskytnout na dobu neurčitou, žalovaná však měla hradit úrok ve výši 40 % měsíčně, že žalovaná se dostala do prodlení, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 29. 7. 2024 a že nesplacená jistina činí 15 000 Kč. , adresa, 000 Kč pak představuje kapitalizovaný smluvní úrok za první měsíc doby čerpání úvěru. Pro případ prodlení se splácením byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně, kterou žalobkyně vyčíslila za období od 30. 7. 2024 do 7. 8. 2025 na 5 595 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 7. 8. 2025.2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.3. Ústního jednání soudu se nezúčastnila žádná ze stran.4. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.5. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovanou. Ta je sice v listině označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ (kterou soud provedl k důkazu) uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaná skutečně projevila vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listina neobsahuje její podpis ani jiný projev vůle takovou smlouvu sjednat. Soud dále provedl k důkazu fotografie občanského průkazu a rodného listu žalované, nicméně ty dokládají podle mínění soudu nanejvýš to, že strany byly v nějakém styku, nikoli však projev vůle k uzavření smlouvy konkrétního obsahu tvrzeného žalobkyní.6. V řízení dále nebylo prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přitom musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně k tomu uváděla poměrně obecná tvrzení, nicméně konkrétně k tomu, jak bylo postupováno při zjišťování, ověřování a posuzování příjmů a výdajů právě žalované, předložila pouze ústřižky poštovních poukázek (které soud rovněž provedl k důkazu a z nichž vyplývá příjem žalované od Úřadu práce ČR ve výši zhruba 13 tisíc Kč měsíčně), a uvedla, že ověřovala žalovanou z databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Z ničeho neplyne, že by žalobkyně jakkoli ověřovala výdaje žalované. Soud proto dospěl k závěru, že dostupné podklady nemohly stačit k posouzení úvěruschopnosti žalované a že žalobkyně se ověřováním disponibilních příjmů a skutečných výdajů žalované buď vůbec nezabývala, nebo jen zcela formálně a povrchně. Žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit.7. Prokázáno naproti tomu bylo, že žalobkyně poskytla žalované dne 26. 3. 2024 částku 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, vedený , právnická osoba, . (zjištěno z potvrzení o provedené platbě), přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovanou (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 25. 11. 2025).8. Žalovaná žalobkyni nic neuhradila (nic jiného netvrdila, ani neprokazovala).9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 8. 2025 a potvrzení o podání zásilky ze dne 12. 8. 2025).10. Z dalších provedených důkazů (listina označená jako zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 7. 2024, jejíž doručení žalované ani nebylo nijak dokládáno) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.11. Soud neprovedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, neboť žalobkyně žádné postoupení pohledávky netvrdila a neuvedla nic, z čeho by vyplývala relevance těchto listin pro tento případ.12. Žádné další relevantní důkazy nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.13. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, z nichž žalovaná nic nesplatila, avšak neprokázala, že právě se žalovanou sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru a že by před poskytnutím úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit.14. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od žalobkyně přijala částku 15 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byla proto povinna ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinila. Proto bylo žalobě ohledně jistiny v rozsahu částky 15 000 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek, jež by se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu převyšujícím částku 15 000 Kč proto soud žalobu zamítl.16. Pokud šlo o otázku prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení, je podle mínění soudu nutno současně přihlédnout k tomu, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.18. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalované spotřebitelský úvěr poskytnout.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru uzavřena byla, byla by absolutně neplatná podle citovaného ustanovení. Za této situace nelze podle mínění soudu žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalované úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy nejenže nezkoumala úvěruschopnost žalované, ale navíc ani nebylo prokázáno řádné uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, oproti situaci, kdy by „jen“ nebyla zkoumána úvěruschopnost.21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkov