39 C 321/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 46 142 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovanou a , právnická osoba, (dále jen „předchůdce“) dne 13. 5. 2019. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalované 25 000 Kč a ta se zavázala tuto částku splatit a dále uhradit poplatek ve výši 23 342 Kč. Žalovaná na svůj dluh splatila celkem 18 700 Kč. Žalobkyně se vedle nesplacené jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru domáhá kapitalizované smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, sankčních poplatků ve výši 4 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p.a z částky 16 377,38 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení (zčásti kapitalizovaného) a smluvního úroku ve výši 11,75% p.a z částky 16 377,38 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi ní a předchůdcem. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno spolu s výzvou k okamžitému splacení dluhu dne 21. 3. 2025. Žalovaná i přesto na svůj dluh víc neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl bez nařizování jednání dle § 115a o. s. ř.4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná a předchůdce spolu uzavřeli dne 13. 5. 2019 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě předchůdce poskytl žalované 25 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu s poplatkem ve výši 23 342 Kč. Procentuální úvěrová sazba byla stanovena ve výši 29 % p. a. Celkové RPSN úvěru bylo sjednáno ve výši 229,45 % (prokázáno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaná splatila na svůj dluh celkem 18 700 Kč, což žalobkyně sama tvrdila. Poslední splátka byla zaplacena 15. 6. 2020. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s předchůdcem , datum, 1. 2022 (prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, 1. 2022). Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 21. 3. 2025 a zároveň byla žalovaná vyzvána k okamžitému splacení dluhu (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, výzvou k úhradě dluhu ze dne 10. 2. 2022). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu dne 24. 3. 2025. (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 21. 3. 2025 a podacím archem). V řízení se neprokázalo, že by žalovaná na svůj dluh něčeho dalšího plnila.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Předchůdce a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě předchůdce žalované poskytl částku 15 000. Žalovaná měla uhradit celkem 48 342 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena poplatkem ve výši 23 342 Kč. Žalovaná se k tomu zavázala zaplatit úrok 29 % p.a. RPSN bylo stanoveno ve výši 229,45 %. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, což představuje smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje sankční poplatky ve výši 4 000 Kč. Žalovaná na splátkách úvěru uhradila celkem 18 700 Kč. Za těchto podmínek požaduje žalobkyně celkem 46 142 Kč. Žalovaná by tak měla za úvěr 25 000 Kč hradit celkem 64 842 Kč, tedy 39 842 Kč nad rámec jistiny. Tento hrubý nepoměr ve vzájemném plnění stran je založen řetězením neobvykle vysokých úroků, poplatků za zpracování úvěru, nepřiměřené poplatky za doplňkové služba, opakovaných smluvních pokut a paušálních náhrad nákladů na vymáhání pohledávky, a to v intenzitě, která se zjevně příčí dobrým mravům. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v květnu 2019, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,30 % ročně, a je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná roční procentní sazba nákladů 229,45 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 27násobná.9. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výši činí rozdíl mezi poskytnutou jistinou 25 000 Kč a zaplacenými splátkami ve výši 18 700 Kč, celkem tedy o 6 300 Kč. Co do této částky je tedy žaloba důvodná.10. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o.z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jednoho pracovního dne. Výzva k plnění byla zaslána dne 24. 3. 2025, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 27. 3. 2025 (§ 573 o.z.). Nejpozději měla tedy žalovaná plnit 28. 3. 2025, počínaje následujícím dnem 29. 3. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 6 300 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Převážně úspěšná žalovaná by měla nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů podle míru úspěchu ve věci. S ohledem na skutečnost, že ji ale žádné náklady nevznikly (zůstala v řízení zcela nečinná) rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.