67 C 288/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby jeho vyživovací povinnost k žalované stanovená mu naposledy ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeným rozsudkem, byla zrušena a to počínaje dnem [datum], kdy žalovaná nastoupila do zaměstnání a je schopna se sama živit. Žalovaná podáním ze dne [datum] se žalobou vyslovila souhlas a potvrdila, že od [datum] nastoupila do zaměstnání k firmě [právnická osoba] Soud postupoval ve smyslu § 115 a) o.s.ř., když žalobce s takovým postupem dal souhlas podáním ze dne [datum] a žalovaná podáním ze dne [datum]. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav: Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 41 P 282/2002-187 ze dne 4.5.2016 (který nabyl právní moci dne [datum]) soud zjistil, že jím bylo naposledy upravováno výživné k tehdy nezletilé žalované a to tak, že výživné bylo zvýšeno z částky 1 800 Kč měsíčně na částku 2 500 Kč měsíčně s účinností od [datum] (výrok I.), ve výroku II. nedoplatek na výživném, který takto žalobci vznikl v celkové částce 3 500 Kč mu byl uložen k zaplacení ve splátkách 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným. Soud má prokázáno, že žalovaná uzavřela pracovní smlouvu se zaměstnavatelem [právnická osoba] dne [datum]. V článku III. Smlouvy je dohodnut den nástupu práce [datum] a v článku IV. Smlouvy byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou od [datum] do [datum]. Po takto provedeném dokazování soud další důkazy neprováděl, když ostatně ani účastníci žádné další důkazní návrhy ve věci nečinili. Shora provedené důkazy soud zhodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. a přihlížeje k souhlasným stanoviskům stran rozhodl tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 citovaného zákona výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Po provedeném řízení a dokazování je zjevné, že žalobce je otcem žalované, dnes již zletilé, přičemž ta jak vyplynulo z provedeného dokazování nastoupila od [datum] do pracovního poměru a tudíž je schopna zajistit si finanční prostředky na svou obživu samostatně. Vyživovací povinnost žalobce jakožto otce vůči žalované, která již nabyla plné svéprávnosti již za dané situace, netrvá. Žalovaná nesplňuje podmínky ve smyslu § 911 citovaného zákona, neboť jako oprávněná osoba ve vztahu k žalobci co do případného výživného již není osobou, která není schopna sama se živit. Za dané situace má rozsudek deklaratorní charakter. Pro strany sporu může mít rozsudek, kterým se s ohledem na pominutí tzv. stavu odkázanosti na výživu ruší vyživovací povinnost, velký význam (například spory zletilých dětí vůči rodičům). Soud proto rozhodl tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 písm. a) o.s.ř.