98 C 81/2014-101 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se svým návrhem doručeným k (anonymizována dvě slova) ve (obec) dne (datum) se domáhal zaplacení částky (částka) s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tak, že žalobce je (anonymizováno), a žalovaný je vlastníkem bytové jednotky (číslo) v domě (adresa). Bytovou jednotku nabyl dědictvím po (jméno) (příjmení), zemřelému (datum), a to podle usnesení (název soudu) č.j. (číslo jednací), které nabylo právní moci (datum). Žalovaný odpovídá za dluhy dědictví. Žalovaný však žalobci neplatil zálohy na služby poskytované v souvislosti s užívám bytu a to po dobu (datum) – (datum), což zahrnuje příspěvek do fondu oprav a spotřebovaná media, takže dluží žalovanou částku, kterou ač upomínán, dosud neuhradil, když ohledně dalších dluhů byla na majetek žalovaného prohlášena exekuce. 2. Dne (datum) (název soudu) rozhodl o své místní nepříslušnosti, usnesením č.j. (číslo jednací) které nabylo právní moci dne (datum). 3. Žalovaný dne (datum) navrhl soudu žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Nejdříve uvedl, že vyúčtování služeb, které jsou žalovány, mu nikdy nebyly vyúčtovány, pak že zálohy hradil prostřednictvím SIPO, že kdyby se mělo jednat o dluh jeho strýce, tak takový dluh nebyl projednán v dědickém řízení a dražba na jeho majetek byla zrušena pro insolvenční řízení, vedeného u (název soudu), ke kterému se žalobce nepřipojil. 4. (název soudu) schválil oddlužení žalovaného usnesením č.j. (insolvenční spisová značka) – (anonymizováno) – (anonymizováno), dne (datum) a usnesením č.j. (insolvenční spisová značka) – (anonymizováno) – (anonymizováno), dne (datum), které nabylo právní moci dne (datum) rozhodl o tom, že vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a jeho manželky a ve výroku II. a III. se jasně vyslovil Insolvenční soud osvobozuje dlužníka) (celé jméno žalovaného), narozeného (datum), bytem (adresa), (obec a číslo) a b) (jméno) (příjmení), narozenou (datum), bytem (adresa), (obec a číslo), od placení pohledávek zahrnutích do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. (ulice) uvedené ve výroku II. se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. (ulice) se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. 5. Soud vyšel z logiky ustanovení § 414 IZ, které spočívá ve vypořádání majetkových poměrů dlužníka s jeho věřiteli – tedy (mimo jiné) osvobození od placení pohledávek věřitelům do oddlužení zahrnutých i nezahrnutých. Ty pohledávky věřitelů, které nebyly v oddlužení uspokojeny sice dle tohoto či jiného ustanovení nezanikají, ovšem v civilním řízení je věřiteli již nelze přiznat ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). Dále i z toho, že žalobce se mohl odvolat proti rozhodnutí insolvenčního soudu o přiznání osvobození žalovaného a dále insolvenční soud může odejmout dlužníkovi toto osvobození (§ 417 IZ), a to zase na základě námitky žalobce vznesené ve lhůtě tří let. 6. Tato normativní situace se do věci promítala tak, že žalovanou pohledávku žalobci přisoudit nelze, protože od jejího zaplacení byl žalovaný rozhodnutím soudu pravomocně osvobozen (§ 159a o.s.ř.), a pak i proto, že žalobce může ještě své případné námitky vůči osvobození vznést v insolvenčním řízení - takže hodnocení případných námitek žalobce zdejším soudem v tomto (civilním) řízení by vedlo jen nepřípadným revizím pravomocného rozhodnutí jiného (insolvenčního) soudu a odnětí revize takového rozhodnutí právě v insolvenčním řízení. 7. Soud tak dospěl ke konečnému závěru, že ať tak či tak, žalobě vyhovět nelze, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O nákladech řízení rozhodl sice soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., žalovaný, který byl zcela úspěšný, když ovšem jeho úspěch byl založený na posouzení insolvenčního soudu o osvobození od hrazení (i) souzené pohledávky.