19 C 121/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 4 352,21 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně jako dodavatel uzavřela s žalovanou jako odběratelem smlouvu o dodávce zemního plynu a žalovaná se zavázala za tuto dodávku platit cenu stanovenou ve smlouvě. Za odběr plynu v odběrném místě [adresa žalované], byla žalované vystavena faktura na částku 4 352,21 Kč splatná [datum] za fakturační období od [datum] do [datum] Žalovaná přes upomínky dlužnou částku neuhradila. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. Z listin předložených k důkazu žalobkyní soud zjistil, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o připojení k distribuční soustavě kategorie maloodběratel – domácnost a dále smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované zemní plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalované], č. bytu [anonymizováno]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala za odebraný plyn platit jeho cenu a další poplatky dle ceníku (smlouvy). Za období od [datum] do [datum] vystavila žalobkyně fakturu [číslo] se splatností [datum] na částku 4 352,21 Kč. Z faktury vyplývá, že cena celkem včetně DPH činila 9 152,21 Kč, do ceny byly zahrnuty zálohy ve výši 4 800 Kč a tak vznikl nedoplatek ve výši 4 352,21 Kč (smlouvy, faktura). O zaplacení dlužné částky byla žalovaná upomenuta upomínkou [číslo] ze dne [datum] (upomínka, doručenka). Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o připojení k distribuční soustavě a o sdružených službách dodávky zemního plynu. Soud smlouvu o dodávce plynu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako smlouvu kupní v souladu s ustanovením § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), neboť žalobkyně se na základě uzavřených smluv zavázala dodávat žalované zboží a žalovaná se zavázala za toto zboží platit kupní cenu. Žalobkyně prokázala, že za uvedené období byla žalované vystavena faktura, z níž vyplynul žalobou uplatněný nedoplatek. Žalovaná naproti tomu v průběhu řízení netvrdila ani neprokázala, že by dlužnou částku uhradila, soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni rovněž právo na úrok z prodlení v souladu s § 1970 o.z. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.) ve výši 600 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t.), vše včetně příslušné 21 % DPH, celkem tedy částku 1 489 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky, neboť se jedná o úhradu dlužné částky za odebraný plyn, kdy v obdobných žalobách žalobkyně většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaných a detailů týkajících se např. výše plnění. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru a podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby. Aplikace ust. § 14b citované vyhlášky je tak dle názoru soudu zcela namístě. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.