19 C 194/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 195 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen "cit. zák."). Žalovaný jako provozovatel automobilu nesjednal k tomuto automobilu v období od [datum] do [datum] pojištění odpovědnosti, a je proto povinen žalobkyni uhradit příspěvek za uvedené období. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku vyzvala a zaslala mu i několik upomínek vč. předžalobní výzvy, žalovaný příspěvek 11 895 Kč neuhradil. Kromě tohoto příspěvku se žalobkyně domáhala náhrady nákladů uplatnění 300 Kč na nákladů soudního řízení Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem automobilu [anonymizována dvě slova] s objemem válců nad [číslo] m3, [registrační značka]. Žalobkyně dopisem ze dne 12- 12. 2019 vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku ve výši 11 895 Kč, neboť předmětné nebylo v období od [datum] do [datum] (183 dní) pojištěno a v tomto období byl v registru zapsán žalovaný jako vlastník či provozovatel tohoto vozidla. Denní příspěvek do garančního fondu činil 65 Kč. Žalobkyně rovněž touto výzvou požadovala úhradu nákladů uplatnění ve výši 300 Kč (výzva, údaje o vozidle, doklad o doručení). O zaplacení této částky byl žalovaný upomenut a byla mu rovněž zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum] (upomínky, předžalobní výzva k plnění, podací arch). Na základě těchto zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla byl povinen dle § 1 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Bylo tak na žalovaném, aby případně v rámci své procesní obrany vymezil rozhodné skutečnosti a důkazy, kterými by tuto skutečnost vyvrátil. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají, když žalovaný byl v řízení zcela nečinný. Ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by v rozhodném období svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení cit. zák. splnil. Žalobkyně v souladu s cit. zák. vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel a o úhradu jej rovněž upomínala. Žalovaný rovněž netvrdil ani neprokázal, že by zákonný příspěvek uhradil. Soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni rovněž náklady upomínání 300 Kč a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.1 a 142a odst.1 o.s.ř. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek 400 Kč a odměnu za 3 úkony právní služby advokáta. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je plnění nepřesahující částku 50 000 Kč, přiznal soud náhradu za právní zastoupení ve výši dle § 14b odst.1 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT) po 200 Kč za tři úkony právní služby. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů 3x 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT, 21% DPH ve výši 189 Kč, celkem 1.489 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.