5 C 73/2015-274 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala vypořádání společného jmění manželů. V žalobě uvedla, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 15. 5. 1987 před Místním výborem v [obec a číslo] [část obce], bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 11. 2013, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2013. Žalobkyně v žalobě uvedla, že v průběhu manželství byly nabyty tyto věci: pozemková parcela č. parc. 70, na které stojí dům [adresa], zapsána na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [část obce], u Katastrálního úřadu [anonymizováno] [územní celek], [stát. instituce], motocykl [anonymizována dvě slova], motocykl ČZ a silniční motocykl [příjmení] [anonymizováno]. Dále žalobkyně v žalobě uvedla tyto dluhy předmětem vypořádání: dluh u společnosti mBank ve výši 196.279,71 Kč, dluh vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], ve výši 350.000 Kč, dluh vůči rodičům žalobkyně [jméno] a [jméno] [příjmení] ve výši 195.000 Kč, a dále dluh vůči majiteli směnky ve výši 220.000 Kč. V podání ze dne 15. 12. 2015 žalobkyně uvedla, že zjistila, že žalovaný předmětnou nemovitost kupní smlouvou ze dne 23. 9. 2015 prodal Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] za kupní cenu 2 800 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že v kupní smlouvě je sice uveden pouze žalovaný a žalobkyně jako vedlejší účastnice, na přání žalovaného však podepsala, že kupní cena byla hrazena z jeho výlučných prostředků, což však nebyla pravda, neboť žalovaný žádné výlučné prostředky neměl. Dopisy ze dne 16. 11. 2015 žalobkyně uplatnila relativní neplatnost tohoto převodu, neboť nemovitost patří do společného jmění manželů. Žalobkyně také uvedla, že předmětné dluhy nejsou nepřiměřené majetkovým poměrům manželů, neboť jsou oba společníci [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], která je vlastnicí pozemku [číslo] jehož součástí je dům [adresa] v [obec a číslo] [část obce], ve kterém oba bydlí. Tento majetek žalobkyně odhaduje na částku 25 000 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že pokud jde o dluhy, nejednalo se o závazky nad míru přiměřenou poměrům, neboť majetkové poměry manželů byly velmi dobré. Oba manželé podnikali, žalovaný provozoval restauraci. Žalobkyně bar, a současně podnikala jako produkční v televizi. Jejich měsíční příjmy v letech 2010 2011 odhadla žalobkyně na 70 000 Kč, výdaje na 35 000 Kč měsíčně. V roce 1994 manželé v rámci privatizace koupili jako společníci [právnická osoba], dva byty o velikosti 95 m² a 88 m² včetně nebytových prostor v činžovním domě [adresa] v [obec a číslo] [část obce], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], v hodnotě cca 10 000 000 Kč za oba byty. V těchto bytech oba bydleli v té době jen s jedním synem, druhý syn pobýval v zahraničí. Jejich náklady na bydlení byly proto velmi nízké, v průměru 25 000 Kč měsíčně. Kromě toho koupili dne 22. 12. 2009 dům s pozemkem na [část obce], který je předmětem sporu. A dále několik motocyklů, které jsou též předmětem sporu. Dále automobily značky Citroen Berlingo v hodnotě 400 000 Kč, a Volkswagen Multivan v hodnotě 700 000 Kč. Jezdili na zimní i letní dovolené do zahraničí. V létě 2011 byli v Turecku a žalovaný byl sám na horách v Itálii. Žalovaný pravidelně několikrát do roka jezdil na dovolené s vojenskou tématikou. V důsledku trvání soudního sporu musela žalobkyně některé dlužné částky uhradit. V průběhu řízení došlo k dohodě ohledně motocyklů, které byly též předmětem vypořádání. Žalobkyně činila předmětem vypořádání společného jmění manželů majetkovou hodnotu ve výši 2 800 000 Kč, která představuje kupní cenu, za kterou byla na základě kupní smlouvy ze dne 23. 9. 2015 prodána parc. [číslo] jejíž součástí byl dům [adresa], zapsaná na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [část obce] u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [územní celek], [stát. instituce] bez souhlasu žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 2 800 000 Kč. Tyto nemovitosti byly zakoupeny kupní smlouvou ze dne 22. 12. 2009. Žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 1387/2008, ze dne 27. 4. 2010, podle kterého manželé nemohou jiným způsobem než zúžením stanoveného rozsahu společného jmění manželů ve smyslu ustanovení §143a obč. zák. vyloučit ze společného jmění manželů majetkové hodnoty, které do něj ze zákona patří. Samotné prohlášení (souhlas) jednoho z manželů, že určitá věc pořízená druhým z manželů za trvání vypořádání společného jmění manželů a z jeho zdrojů, do společného jmění manželů nepatří, není právně relevantní. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že předmětnou nemovitost nabyl za peníze získané půjčkou od kamaráda [celé jméno svědka], je přesvědčena, že se nejednalo o půjčku, neboť manželé měli peníze v trezoru, získané provozem jejich restaurace. Pokud jde o výpověď svědka [celé jméno svědka], považuje žalobkyně jeho svědectví za nevěrohodné. Žalobkyně dále učinila předmětem vypořádání společného jmění manželů pohledávku u společnosti mBank s tím, že tato půjčka byla 200.000 Kč, a ke dni zániku manželství 25. 11. 2013 činil tento dluh částku 196.279,71 Kč, žalovaná tento dluh po zániku manželství rozvodem uhradila, proto žádá vypořádání této platby, aby byla zahrnuta do vypořádání společného jmění manželů. Dále učinila žalobkyně předmětem vypořádání dluh vůči jejím rodičům, [jméno] a [jméno] [příjmení] ve výši 195 000 Kč Tyto peníze si žalobkyně zapůjčila a dluh není dosud zaplacen. Žalobkyně opět poukázala na to, že předmětné dluhy nebyly nad míru přiměřeným poměrům manželů, neboť jejich majetkové poměry byly velmi dobré. Žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovaný bude uznán povinným zaplatit žalobkyni polovinu z částky 2 800 000 Kč, žalobkyni přikáže dluhy a žalovaný bude uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 1 595 639,85 Kč. Aktiva činila tedy 2 800 000 Kč, pasiva 196.279,71 Kč + 195.000 Kč, tj. 391.279,71 Kč. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že dle jeho názoru předmětná nemovitost nepatří do společného jmění manželů, neboť ji žalovaný zakoupil z výlučných prostředků, což žalobkyně jako vedlejší účastnice ze smlouvy svým podpisem výslovně stvrdila. Pokud jde o dluhy žalobkyně, tak uvedl, že nemá přesnější informace, neboť žalobkyně i v době trvání manželství s ním o těchto záležitostech nehovořila. Pokud o těchto dluzích žalovaný něco věděl, bylo to s větším časovým odstupem. Jedná se o dluhy, které vznikly žalované na základě její podnikatelské činnosti, na kterých se žalovaný žádným způsobem nepodílel. Žalovaný předně namítal, že předmětná nemovitost nepatří do společného jmění manželů, uvedl, že předmětnou nemovitost koupil za kupní cenu ve výši 1 533 680 Kč, kterou uhradil ze svých výlučných prostředků, které získal na základě uzavřené smlouvy s [celé jméno svědka], který mu zapůjčil částku ve výši [částka]. Dále žalovaný poukázal na to, že žalobkyně nedala k této zápůjčce souhlas, což je zřejmé i z toho, že žalobkyně o této zápůjčce evidentně ani nevěděla, což ostatně rovněž vyplývá i z její výpovědi. Pakliže určitá osoba určité skutečnosti neví, logicky s ní tedy nemůže souhlasit. Dále poukázal na to, že zde nebyla splněna ani druhá podmínka, a to přiměřené majetkové poměry manželů, neboť kupní cena rozhodně nespadá do kategorie přiměřenosti. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobkyně, že svědecká výpověď [celé jméno svědka] je nevěrohodná. Žalovaný má za to, že neexistuje jediný objektivní důvod, ze kterého by bylo možné usuzovat na nevěrohodnost svědka [celé jméno svědka]. Dále poukázal na to, že absence písemné smlouvy automaticky neznamená, že smlouva neexistovala. Žalovaný dále poukázal, že se jednalo o závazkový vztah mezi osobami, které se navzájem dobře znaly a důvěřovaly si. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že se jednalo o finance uložené v trezoru. Žalovaný také poukázal na prohlášení v kupní smlouvě ze dne 22. 12. 2009, kde žalobkyně prohlásila, že nemovitost byla zakoupena z výlučných prostředků žalovaného. Dále pokud jde o dluhy, tak žalovaný uvedl, že je nutné zkoumat, zda k právnímu jednání žalobkyně dal svůj souhlas. Žalovaný uvedl, že dluhy vznikaly, on o tom ale nevěděl. Dále uvedl, že i svědci [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně] uvedli, že žalovaný se o dluzích dozvěděl, až když je řešili, tedy po jejich vzniku. Žalovaný má dále za to, že ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 11. 2010 a ze dne 4. 10. 2013 nelze zjistit, že žalovaný s dluhy či alespoň s jejich částí souhlasil, neboť toto lze asi jen stěží dovozovat pouze z toho, že je zde zmíněno, že zápůjčka byla ve prospěch obou účastníků, ačkoliv podpis žalovaného na předmětných listinách není. Žalovaný také uvedl, že si manželé nebrali v průběhu manželství žádné zápůjčky, natož snad v řádech statisíců nebo dokonce milionů. Manželé měsíčně hospodařili s částkami ve výši nižších desetitisíců, což odpovídá jejich měsíčním výdělkům. Dle žalovaného předmětné dluhy rozhodně nelze považovat za dluhy přiměřené majetkovým poměrům manželů. Žalovaný uve