98 C 125/2022-39 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky (částka) s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl účastníkem dvou mobilních telefonních stanic, který si od právního předchůdce koupil dva telefony se slevou, která byla podmíněná zejména tím, že splátky kupní ceny žalovaný uhradí řádně a včas a (částka), což se nestalo, takže právní předchůdce žalobce žaluje za doúčtovanou slevu a splátek za dvě zařízení. Žalovaný žalobci ničeho na tuto částku nezaplatil, i když byl o úhradu písemně žalobcem o platbu upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ačkoliv byl žalovaný řádně a včas předvolán ke všem ústním jednáním s upozorněním na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, tak se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 4. Dne (datum) uzavřeli účastníci smlouvu, ve které si také sjednaly na koupi koncového zařízení typu (anonymizována tři slova) – (anonymizováno) za cenu po slevě (částka), jinak za cenu (částka), když sleva byla podmíněna dobou trvání smlouvy po 24 měsíců a s tarifem dle základní ceníkové ceny, ve výši (částka) (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smluv podepsaných z obou stran, včetně kopie OP žalovaného). 5. Dne (datum) uzavřeli účastníci smlouvu, ve které si také sjednaly na koupi koncového zařízení typu (anonymizována dvě slova) (rok) – (anonymizováno) za cenu po slevě (částka), jinak za cenu (částka), když sleva byla podmíněna dobou trvání smlouvy po 24 měsíců a s tarifem dle základní ceníkové ceny, ve výši (částka) (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smluv podepsaných z obou stran, včetně kopie OP žalovaného). 6. Fakturou (číslo) vydanou žalobcem žalovaným bylo prokázáno, že došlo k vyúčtování podmíněné slevy ve výši (částka). 7. Fakturou (číslo) vydanou žalobcem žalovaným bylo prokázáno, že došlo k vyúčtování podmíněné slevy ve výši (částka). 8. Předně se soud zabýval aktivní legitimací žalobce, když žalovanou pohledávku získal podle smlouvy o postoupení pohledávky, a která se v ničem nepříčí normativní situaci (§ 1879 OZ). 9. Předně se soud zabýval svojí pravomocí a zjistil, že je dána, protože předmětem žaloby jsou služby třetích stran, které žalobce pouze zprostředkovává a nikoliv přímo poskytuje. 10. Pak v řízení bylo prokázáno, že žalovaný s žalobcem uzavřel smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací (§ 2 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb.). Během tohoto vztahu, žalovaný a žalobce vytvořili další právní vztah, který je postavený na základě kupní smlouvy (§ 2086 OZ), protože žalovaný od žalobce zakoupil telefon, který mu žalobce dodal, takže oprávněně vystavil fakturu na kupní cenu, kterou mu dosud však žalovaný nezaplatil. Protože žalobce své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně splnil ale žalovaný vůči žalobci nikoliv, tak žalovaný žalobci vyúčtovanou cenu stále dluží. 11. Za této situace, soud uzavřel, že žalovaný nárok lze opřít o zásadu, že negativní tvrzení není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení žalobce vyvrátit, a protože ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by žalovanou částku zaplatil, nebo že by smlouva skočila dříve nebo byla neplatná, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinným, tak (logicky) žalovaný negativní tvrzení žalobce ničím nepopřel, a tím méně vyvrátil. 12. Z těchto všech důvodů soud rozhodl, tak jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši (částka), odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce (částka) (tři úkony právní služby po (částka) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předchozí výzva k plnění - předžalobní upomínka, účast je ústním jednání.), třemi režijními paušály po (částka) dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % DPH a odměnu právního zástupce ve výši (částka) (za účast na ústním jednání (§ 11 písm. g) účast na ústním jednání, § 13 odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.) a to včetně 21% DPH. Celková výše nákladů řízení činí (částka) a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.