98 C 236/2022-46 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne [datum], se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 21 390 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem tří motorových vozidel: nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [příjmení] [anonymizováno], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] a hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] a nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Přičemž první vozidlo nemělo v době [datum] – [datum], druhé v době od [datum] – [datum] a třetí v době od [datum] – [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady. Žalobce trval na žalobě doplněním dne [datum] a odkázal na kupní smlouvy, které odůvodňují jeho nárok. 2. Žalovaný dne [datum] navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, protože vozidlo je nepojízdné na [země], nyní je válka, narodila se mu dcera a je v těžké životní situaci, když vozidlo nejezdilo a nejezdí, a jakmile bylo možné překročit hranice z důvodu rozvolnění po lock down, tak vozidlo nahlásil do depozitu. 3. Z upomínky žalobce - ohledně druhého motorového vozidla ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou si žalovaný vyzvedl dne [datum]. Doručení další upomínky ze dne [datum] žalobce ničím neprokázal a není zde ani čárový kód, který žalobce používá pro odesílané zásilky. 4. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorových vozidel, u kterých žalobce zjistil, že byly v žalované době provozovány bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc přisvědčuje jasná instrukce [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] (č.l.43), ve kterém se naprosto jednoznačně uvádí, že [anonymizována dvě slova] není příslušné k vydávání dat dle § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. - kdy se očividně navazuje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Takže, proto soud vyšel výhradně z výpisu z registru silničních vozidel, které soud pořídil u příslušných odborů dopravně správních činností a zjistil, že vlastníkem prvního motorového vozidla je v žalovanou dobu [jméno] [příjmení] (č.l. 27), k tomu žalobce předložil smlouvu, doloženou [jméno] [příjmení], která neobsahuje žádné [registrační značka], v rodném čísle žalovaného za lomítkem není správné [číslo], jak plyne z ISZR (č.l. 11, § 120 odst. 2 o.s.ř.), ale [číslo], podpisy jsou obyčejné a když [jméno] [příjmení] žalobci písemně dne [datum] sdělil, že celou složku se všemi papíry již zlikvidoval, třetí motorové vozidlo vlastní v žalovanou dobu [jméno] [příjmení] (č.l.24) a jestliže žalobce k převodu tohoto vozidla předkládal kupní smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], pak tato smlouva je týká vozidla [registrační značka] a [příjmení] kód je jiný, než u souzených vozidel (č.l.39), druhé vozidlo žalovaný vlastnil v souzenou dobu, protože jej od [datum] vlastní a od [datum] je vyřazené z provozu i když STK mělo platnou do [datum] (č.l.29) 5. Soud provedl všechny důkazy předložené žalobcem, ovšem s výjimkou na shora uvedené neměly na skutkový stav žádný vliv a soud se jimi v rozsudku již dále nezabýval, protože způsob ani doba doručení výzev ani žalobcovy interní výpisy ohledně vlastnictví vozidel nemohl zvrátit fakt, že žalobce neunesl důkazní břemeno o vlastnictví dvou vozidel (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, ÚS ČR IV. ÚS 582/01). 6. V souzené věci bylo (NS ČR 22 Odo 801/2005) prokázáno, že druhé vozidlo žalovaný po celou souzenou dobu vlastnil a bylo i prokázáno, že vozidlo nebylo formálně schopné užívání až po [datum], což ale podkládá tvrzení žalovaného, že vozidlo nebylo schopné užívání, a proto jej sám, dobrovolně vyřadil z provozu, a i to, že datum vyřazení z provozuschopnosti odpovídá rozvolnění přeshraničního styku s [země], po pandemii COVID – 19, když žalovaný je nativní [anonymizováno], proto tedy tyto skutečnosti sice nepřímo, ale za to zcela souvisle dokládají skutkovou verzi žalovaného – že vozidlo neprovozoval, ale nebyl schopen je úředně vyřadit z provozu, protože byl na [země] bez dočasné možnosti vycestovat do ČR (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, 32 Cdo 831/2014). Soud uzavřel, že tedy uvěřil žalovanému, že druhé vozidlo nebylo schopné užívání a provozování po celou žalovanou dobu a fakt, že žalovaný nevrátil RZ a osvědčení o registraci vozidla na provozuschopnosti vozidla nic nemění. Judikaturní závěry dlouhodobě odmítají, že by pro úsudek, zda je vozidlo provozováno, bylo určující pouze to, že bylo v příslušném období vedeno v registru vozidel (ÚS ČR II. ÚS 2127/14, I.ÚS 1207/15), a protože soud je povinen vzít za prokázanou každou skutečnost, která z obsahu spisu vyplývá (NS ČR 22 Cdo 2335/2005) a současně je i povinen respektovat závěry Ústavního soudu ČR (IV.ÚS 2503/18), tak jak vícekrát sdělil Ústavní soud ČR, tak povinnost platit pojištění odpovědnosti dle z.č. 168/1999 Sb. může být vymáhána jen tehdy, je-li adekvátní smyslu a účelu, který není dán u vozidel neschopných užívání. Z tohoto důvodu soud žalobě v této části nevyhověl, ačkoliv u tohoto vozidla se žalovaného vlastnictví dobře prokázalo. Nakonec, v řízení bylo tedy prokázáno, že žalovaný je vlastníkem tohoto (druhého) užitkového vozidla, ale od konce roku [rok] nepojízdného. S vysokou pravděpodobností si žalovaný pořídil vůz k výkonu pracovní činnosti, kterou ale nyní pro jeho závadnost musí provozovat jinak, a k tomu ještě investice do vozu, přišla vniveč. Fakt, že na žalovaného doléhají válečné útrapy [země], která je jeho domovem, soud považuje za notorietu. Takže i za příznivější procesní situace pro žalobce – kdyby tedy (hypoteticky) soud neuvěřil žalovanému jeho vysvětlení, proč vozidlo nebylo formálně odhlášeno z provozu, by soud žalobě nevyhověl, neboť rozhodnutí soudu mají být spravedlivá spíše a nikoliv spíše příkrá. 7. V souzené věci nebylo (NS ČR 22 Odo 801/2005) ničím prokázáno, že by třetí, vozidlo žalovaný někdy skutečně vlastnil. Třetí vozidlo vlastnila zcela jiná osoba, než ta kterou žalobce považoval za vlastníka a prodávajícího – [jméno] [příjmení], a jehož kontrakt se žalovaným soudu předkládal, nad to kupní smlouva ani neobsahuje základní určující znaky vozidla, které odpovídají žalobě. Krátce řečeno, žalovaný toto třetí souzené vozidlo nikdy nevlastnil a [jméno] [příjmení] rovněž ne. 8. V souzené věci nebylo (NS ČR 22 Odo 801/2005) ničím prokázáno, že by první, vozidlo žalovaný někdy skutečně vlastnil, protože evidence vozidel zná výhradně [jméno] [příjmení]. Žalobce v této souvislosti předložil vyjádření [jméno] [příjmení] a kupní smlouvu, o které tvrdil, že vozidlo prodal žalovanému. Soud vyšel tedy z toho, že motorové vozidlo je běžný předmět koupě a z hlediska platnosti smluvního ujednání účastníků o prodeji a koupi vozu není rozhodující, zda k jeho převodu došlo na základě písemné nebo jen ústní smlouvy a podmínkou platnosti této smlouvy není ani zápis změny vlastníka do evidence motorových vozidel, ovšem soud nepřehlédl chybu v rodném čísle žalované, absenci RZ auta a i nižší čitelnost [příjmení] kódu. Krátce řečeno, nepřímé důkazy o tom, že žalovaný je vlastníkem vozidla na základě této smlouvy netvořily žádnou ucelenou řadu, ale naopak zde byly rozumné důvody pochybovat o hodnověrnosti této smlouvy (NS ČR 22 Cdo 2335/2005, 21 Cdo 2682/2013, 32 Cdo 831/2014, 28 Cdo 1409/2000). 9. Z těchto všech důvodů soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl procesně neúspěšný, na druhou stranu žalovaný měl s žalobcem komunikovat dříve, než byla podána žaloba, a proto mu také soud žádné náklady řízení nepřiznal. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..