98 C 302/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 449 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnil tak, že dne [datum] uzavřeli dohodu o uznání dluhu, kdy žalovaný uznal co do důvodu i výše dluh 10 449 Kč, který se zavázal splácet po 1 000 Kč, podle měsíčního splátkového kalendáře do [datum] Žalovaný žalobci ničeho neuhradil, a proto žalobce dluh zesplatnil a podává tuto žalobu. 2. Žalovaný zůstal zcela pasivní a k žalobě se nijak nevyjádřil. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení EPR nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne [datum] uzavřeli účastníci dohodu, ve které žalobce byl věřitel a žalovaný byl klient, a to mimo jiné o tom, že výše pohledávky činí k dnešnímu dni 10 449 Kč, klient tímto ve smyslu § 2053 OZ uznává svůj dluh vůči věřiteli co do důvodu i výše, klient se zavazuje uhradit pohledávku v pravidelných měsíčních splátkách, což byly splátky 1 – 10 po 1 000 Kč a splátka 11 ve výši 449 Kč, v případě prodlení s úhradou byť jediné splátky, ztrácí dlužník výhodu splátek a zbývající částka se stává splatnou (tyto skutečnosti má soud za prokázané dohody podepsané žalovaným). 6. Soud vycházel z kopií listin, když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005). 7. Provedené dokazování soud již dalšími důkazy nedoplňoval, neboť z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav, když ani sami účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. 8. Prvním důvodem žaloby je uznání závazku žalovaného (§ 2053 OZ). Soud předně vyšel z toho, že uznání dluhu je jednostranný právní úkon adresovaný dlužníkem věřiteli, který v rámci nové normativní situace OZ kromě obecných náležitostí právních úkonů musí být i písemný a dále ke své platnosti vyžaduje i vyjádření příslibu dlužníka dluh zaplatit s uvedením důvodu dluhu a jeho výše. V souzené věci soud zjistil, že listina podepsaná žalovaným je uznáním dluhu žalovaného ve prospěch žalobce, protože přímo a nezaměnitelně odkazuje na smlouvu ze které dluhu žalovanému vznikl, dále uznávaný dluh je přesně vyčíslen a nakonec zde žalovaný zřetelně a úplně srozumitelně dluh uznal a zavázal se uznaný dluh zaplatit v postupných splátkách, pod sankcí zesplatnění celého dluhu. Tím, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci, byla založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval. 9. Vzhledem k tomu, že skutečnosti, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, tak platí, že není-li v řízení domněnka existence uznaného závazku jednoznačně vyvrácena, tak jí má soud ze zákona za prokázanou. Jinak řečeno, v souzené věci mohly nastat jen dvě situace, buď platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka – žalovaný uznal dluh, který v době uznání existoval, anebo vyjde najevo opak domněnky – dluh v době uznání neexistoval. V žádném případě však soud nemohl učinit závěr, že žalobce neunesl ohledně uznání závazku, důkazní břemeno. Byl to tedy žalovaný, kterého tížilo důkazní břemeno ohledně prokázání, že uznaný dluh neexistoval. Ovšem žalovaný během řízení existenci dluhu nejen ničím nepopíral, ale jeho větší část zaplatil. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1958, 1082 odst. 1 OZ). 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci ve většině procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby), dva režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % DPH. Soud pro účely náhrady nákladů řízení nepočítal výzvu k úhradě zaslanou žalobcem žalovanému, protože tu si žalobce ve výši 300 Kč již připočítal k žalovanému příspěvku, tedy (logicky) soud nemohl přiznat stejný nárok dvakrát. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..