98 C 330/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného u zdejšího soudu na zaplacení 1 889 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení se žalobce domáhal s odůvodněním, že se jedná o nezaplacený televizní poplatek. Žalobce uvedl, že ačkoliv žalovaný přihlásil svůj televizní přijímač, takže od (anonymizováno) (rok) – (anonymizováno) (rok) žalobci dluží povinný měsíční poplatek ve výši 135 Kč, který byl splatný vždy 15. dne měsíce, za který se platí, když úroky z prodlení kapitalizoval ke dni (datum). 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 194329/2022-8 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků a z průvodního dopisu (anonymizována dvě slova) soud zjistil, že žalovaný přihlásil svůj televizní přijímač (anonymizováno) (rok) Z výpisu detailu dluhu z účetní evidence žalobce soud zjistil, že žalovaný svou zákonnou povinnost platit televizní měsíční příspěvek (soustavně) neplnil od (anonymizováno) (rok) – (anonymizováno) (rok) a z výzvy žalobce žalovanému a ze dne (datum), soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě jeho dluhu s tím, že neuhrazení povede k podání žaloby. 6. Dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí, že měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 7. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí, že e-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 8. Dle § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí že, poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. 9. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný ač řádně splnil oznamovací povinnost svého televizního přijímače, takže v roce (rok) a (rok) byl povinen každého 15. dne příslušeného měsíce žalobci zaplatit 135 Kč za každý přihlášený přijímač, a jestliže tuto zákonnou povinnost soustavně neplnil a výzva žalobce žalovanému k dobrovolnému, byť opožděného splnění jeho poplatkové povinnosti, se zjevně minula účinkem, tak žalobci za žalované období dluží ze zákona vyplývající částku. Soud tedy uzavřel, že v daném případě lze žalovaný nárok opřít o zásadu, že negativní tvrzení žalobce (nebylo zaplaceno) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení vyvrátit, kterou ale žalovaný nijak nevyužil, když z jeho strany nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku žalobci zaplatil, když byl po celou dobu soudního řízení nečinný. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku žalobci zaplatit. 10. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalované rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení. Úroky z prodlení přirostlé ke všem dlužným poplatkům pak pro jednoduchost kapitalizoval a sečetl. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 400 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby – výzvu žalobce sepsal i zaslal opakovaně sám), dvou režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.