98 C 8/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného u zdejšího soudu na zaplacení (částka) s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení se žalobce domáhal s odůvodněním, že se jedná o nezaplacený televizní poplatek. Žalobce uvedl, že ačkoliv žalovaný přihlásil svůj televizní přijímač, takže od (anonymizováno) (rok) do (anonymizováno) (rok) žalobci dluží povinný měsíční poplatek ve výši (částka), který byl splatný vždy (anonymizováno) dne měsíce, za který se platí, když úroky z prodlení kapitalizoval ke dni (datum). 2. Ačkoliv byl žalovaný řádně a včas předvolán k prvnímu k ústnímu jednání, tak se bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobce a jeho právní zástupce se k jednání rovněž nedostavili, a proto soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků a z průvodního dopisu (anonymizována dvě slova) soud zjistil, že žalovaný přihlásil svůj televizní přijímač v (anonymizováno) (rok). Z výpisu detailu dluhu z účetní evidence žalobce soud zjistil, že žalovaný svou zákonnou povinnost platit televizní měsíční příspěvek (soustavně) neplnil od (anonymizováno) (rok) do (anonymizováno) (rok) výzvy žalobce žalovanému ze dne (datum), soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě jeho dluhu s tím, že neuhrazení je postup rizikový a nabízel objasnění na pobočkách (anonymizována dvě slova) 4. Dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí, že měsíční výše rozhlasového poplatku činí (částka), měsíční výše televizního poplatku činí (částka). 5. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí, že e-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 6. Dle § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí že, poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. 7. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný ač řádně splnil oznamovací povinnost svého televizního přijímače, takže v druhé polovině roku (rok) a i v roce (rok) byl povinen každého (anonymizováno) dne příslušeného měsíce žalobci zaplatit (částka) za každý přihlášený přijímač, a jestliže tuto zákonnou povinnost soustavně neplnil a výzva žalobce žalovanému k dobrovolnému, byť opožděného splnění jeho poplatkové povinnosti, se zjevně minula účinkem, tak žalobci za žalované období dluží ze zákona vyplývající částku. Soud tedy uzavřel, že v daném případě lze žalovaný nárok opřít o zásadu, že negativní tvrzení žalobce (nebylo zaplaceno) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení vyvrátit, kterou ale žalovaný nijak nevyužil, když z jeho strany nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku žalobci zaplatil, když byl po celou dobu soudního řízení nečinný. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku žalobci zaplatit. 8. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalované rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení. Úroky z prodlení přirostlé ke všem dlužným poplatkům pak pro jednoduchost kapitalizoval a sečetl, což je (částka). Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši (částka), odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce (částka) (dva úkony právní služby po (částka) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby – výzvu žalobce sepsal i zaslal opakovaně sám), dvou režijních paušálů po (částka) dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činí (částka) a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.